K nedělní kávě: Naše zvířátka

„...zvířata při nás stojí ve zdraví i v nemoci, v dobrém i ve zlém, v bohatství i chudobě a nepotřebují k tomu žádné přísahy ani prstýnky. .. Zvířata nás nikdy nekritizují a jsou ochotna nám donekonečna odpouštět... Dávají nám najevo, že vůbec nezáleží na tom co jsme zač, že je jim jedno jaké máme nedostatky, zkrátka nás berou takové, jací jsme a milují nás...“ Z knihy Roberta T. Sharpa Psi že nesmějí do nebe?

foto-domácí archiv

Ano, zvířátka nás milují bezmezně. A ten, kdo nějaké zvířátko doma má, to ví. Ví to i můj pes Bertík.

Je mu skoro sto deset lidských let. Leží ve svém pelíšku, a pokud nespí, visí na mně prosebně očima a já dobře vím, co tolik potřebuje slyšet, i když skoro neslyší.

Chce, abych ho znovu ujistila o tom, že nikam od něho nepůjdu. Že s ním budu pořád doma a že ho nikdy, nikdy neopustím.

Že mi nevadí, že kvůli němu nemám v bytě koberce, ale jen předložky, protože se už počůrává. Vždyť koberečky se dají vyprat a k Vánocům jsem od snachy dostala bezva rotační kbelík s mopem, se kterým se pěkně uklízí.

Chce taky slyšet, že mi vůbec nevadí, že se se mnou rve, když ho musím trošku umýt, protože se už všeho moc bojí. A  hlavně ať mu, proboha, nesahám do tlamičky, protože ho příšerně bolí zuby...
Kdekdo se mi diví, že už delší dobu nikam nejezdím. Někteří neumí pochopit, že kvůli psovi jsem přestala jezdit na dovolené, na rekondice, i po návštěvách. Není to z nějakého fanatismu a mýtu okolo zvířátek. Cítím to jako splácení dluhu psí bezmezné lásky, kterou nám za sedmnáct let, co s námi žije, dával.

"Americký Herriot“, jak tomuto spisovateli ve světě říkají, si svoji přezdívku zaslouží. Stejně laskavě jako anglický jmenovec líčí se svéráznou moudrostí příběhy zemitých chovatelů a jejich zvířátek ze své zvěrolékařské praxe v městečku Hillsboro ve státě Ohio. Zastává názor, že díky lásce, pokoře a věrnosti jdou psi určitě rovnou do nebe a je přesvědčen, že kus nebe je v každém psovi. Já mu věřím.

Bertík právě vylezl ze svého pelíšku a očima naznačuje, že nutně potřebuje jít ven. Tak já jdu.
Mějte se všichni moc hezky. L.Č.