Jak by naši dobu zhodnotil Karel IV

Kam jsme dospěli se dá říci mnoha slovy. Slušný by řekl - jsme v krizi, sprosťák by použil výraz jadrnější. Panovník začal sice slušně, a jak svoje hodnocení uzavřel si přečtěte níže (přišlo mailem):

foto: Google

Novodobá romance o Karlu IV.

Akční drama o pěti dějstvích

Čas děje: počátek roku 2011

Dějství první :

komnata hradu Velhartice

Osoby: 1. Karel IV., král český a císař římský

2. Jitka z Velhartic, pra, pra, pra…vnučka Buška, komorníka

krále Karla IV.

Král Karel s Jitkou z Velhartic

teď zasedli si k dubovému stolu.

Ti dva již pili mnohou číši spolu

a zapěli si z plných plic.

„Nuž dej sem zlaté číše páže

a nalej vína, dolej výš,

dnes, milá Jitko cosi zvíš,“

král Karel vesel káže.

Pak zavdal si a rázně utřel bradu.

„Právě se vracím z nebeského hradu

a ve své duši nebudu mít klid,

dokud se nedozvím, jak má se český lid.“

„Můj milý pane, chceš-li zvědět více,

tož v přestrojení opustíme Velhartice,

a máš-li v sobě dosti odvahy,

tak vydáme se pěšky do Prahy.“

Dějství druhé :

okresní silnice III. třídy z Velhartic do Sušice

Osoby: 1. Karel IV., král český a císař římský

2. Jitka z Velhartic, pra, pra, pra…vnučka Buška, komorníka

krále Karla IV.

Dříve než noc se v jitro přetavila,

tak Jitka s králem hrad svůj opustila.

Mělnickým vínem lehce opojeni

za poutníky jsou oba přestrojeni.

Hned v první krčmě poručil král pivo.

„A sakra, nějak podražilo.

Doufám, že lidu nežije se těžce.“

Vece, když tahá groše z měšce.

„Tož radši, Jitko, popojdeme dál,“

dí římský císař, z boží vůle král.

A tak jdou dále, stále pospolu,

okresní cestou plnou výmolů.

„Což v Čechách nejsou cestáři?

Či se jim práce nedaří?“

Diví se císař převelice,

když přicházejí do Sušice.

Dějství třetí :

královské město Sušice, náměstí

Osoby: 1. Karel IV., král český a císař římský

2. Jitka z Velhartic, pra, pra, pra…vnučka Buška, komorníka

krále Karla IV.

„Pohlédni, Jitko, toť i moje dílo

za šest set let se příliš nezměnilo.

Však co to vidím za davy

na břehu řeky Otavy?“

„To trhovci jsou, milý králi,

co přišli k nám z veliké dáli.“

„Toť zřím, neb mají šikmý zrak.

Mně z toho, Jitko, chytne šlak.“

„Zboží mi cetky připomíná,

na všem je nápis Made in China.

Já spálil bych jej na hranici.

Což Češi nejsou obchodníci?“

Dějství čtvrté :

Praha, Prašná brána

Osoby: 1. Karel IV., král český a císař římský

2. Jitka z Velhartic, pra, pra, pra…vnučka Buška, komorníka

krále Karla IV.

Do Prahy vešli časně zrána

tam, co dnes stojí Prašná brána.

Karlovi slov se nedostává,

z toho co vidí, točí se mu hlava.

Ta brána, kdysi dřevěná,

je z kamene a není zavřená.

To krále velmi potěší.

„Mí Pražané se těší bezpečí.“

Tam, co kdys stála malá branka,

čte nápis Česká národní banka.

Zvědavost jeho nezná odklad.

„Tam králi leží český poklad.“

„Jak veliký je,“ ptá se král.

Odpovědi té se nenadál:

„Mínus bilion a další miliardy.“

Král málem omdlel z této dardy.

Rozhořčen vece Karel na to:

„Kdo rozkradl mé české zlato?“

Rozzuřen z téhle pohany,

spěchá na Pražské Hradčany.

Dějství páté:

Vladislavský sál Pražského hradu

Osoby: 1. Karel IV., král český a císař římský

2. Jitka z Velhartic, pra, pra, pra…vnučka Buška, komorníka

krále Karla IV.

„Hle Jitko, jaký krásný sál!

Zde cítím se zas jako král.

Něco mi ale v duchu říká,

že přicházet vidím následníka.“

„Že Václav jeho jméno je?“

Král upřímně se raduje.

„Tak v  tomhle není žádná změna,

i já měl syna téhož jména.“

Však v tom je Václav zarazí.

„Máte občanské průkazy?“

„Mám své slovo, a co je víc!

Král Karel jsem, zde Jitka z Velhartic.“

„Chci zjistit, proč v bance není

královské zlato, celé české jmění.

Že tuneláři? Hněv mě jímá.

Já nazval bych to: Sprostá zlodějina.“

„Jak ztrestali jste podvodníky?

Že na Bahamách jsou a zdrhli do Afriky?

S tím na mne nechoď, milý synu!

Tuším, že i ty na tom máš vinu.

Já na tvém místě stínám hlavy

nebo je v koši spouštím do Vltavy.“

Králi se červeň žene v tváře.

„Jitko, zavolej rychle lékaře.“

„Že nejbližší je někde v Německu?

Tak doběhni mi aspoň pro decku,

vína mého zprvu trpkého,

nakonec však milého, mělnického.“

Král unaven byl a na lůžko si lehl,

smutně se podíval a hlavu lehce zvedl.

„Kam jste to mí Češi dospěli,

vždyť skončili jste v p....i.“

Tak úplně tam snad ještě nejsme, panovníku! A dohnat se těch míst nenecháme! Snad...

Hezkou neděli všem přeje L.Č.