Dobrý den majore...tak jsme se konečně dočkali...

U vysílání druhé části OVM, po přiznání Miloslava Šloufa a historika Matějky, jak to doopravdy bylo s tou  Sametovou revoluci, jsem zapomměla, že mám ruku po operaci, a zatleskala tak, až mi nejspíš praskl nějaký steh pod obvazem. Konečně snad pochopí bíjci za levou-pravou, že nám dosud vládnou komunisti!

Moda.cz

"Pátek odpoledne, přeplněná samoobsluha, lidé ve frontě nervózně přešlapují.

"Promiňte, prosím," vrací se starší pán ke kase, "ale vrátila jste mi o dvě koruny méně." Špatná čeština prozrazuje zákazníka ze zahraničí.

"To snad ne," ohradí se pokladní. "Ukažte mi účtenku."

"Tu bohužel nemám, ale tady je nákup a tady vrácené peníze."

"Když nemáte lístek, nemůžete nic reklamovat," říká prodavačka se zadostiučiněním a taky patřičně nahlas. Bere košík dalšího zákazníka.

"Nezlobte se, prosím, ale jsem si jistý, že jste mi o ty dvě koruny vrátila méně." Ve frontě to zahučí, pokladní rudne.

"Už jsem vám, pane, říkala, že když nemáte doklad, nemůžete reklamovat.“

"Lístek mi musel spadnout tady na zem," nedá se zákazník. Prodavačka zlostně odstrčí košík a začne se přehrabovat v papírech na zemi. Účtenku staršího pána však nenajde.

"Tady máte, pane, ty dvě koruny," přižene se rozčílená paní z fronty. "A nezdržujete!"

"Ale mně přece nejde o ty dvě koruny,“ klidně vysvětluje pán. "Jde mi o zásadu. Chtěl bych mluvit s vedoucím."

To už pokladní nevydrží. Třískne s košíkem o stůl a zmizí za závěsem. Po chvíli se vrací v doprovodu vedoucího.

"Přejděte si, prosím, ke druhé pokladně," požádá pan vedoucí zákazníky. "Provedeme kontrolu kasy."

Starý pán si sedne do křesílka a bystrýma očima sleduje děj okolo pokladny. Celá akce trvá už skoro hodinu. Najednou však nikdo nikam nespěchá. Lidé stojí v hloučcích okolo a pobaveně se usmívají. A dočkali se.

„Je mi to velice líto, pane," omlouvá se vedoucí. "Pokladní vám opravdu nechtěně vrátila o dvě koruny méně. Nezlobte se, prosím."

„Nic se nestalo," vstává pán a ukládá si vrácené drobné do peněženky. "Hlavně, že se peníze našly. Teď je vše v pořádku." Úkosem se podívá na slečnu u kasy. "Mohl bych ještě poprosit o zabalení tamté bonboniéry?" Rychle mu vyhověli. Když pán zaplatil, obrátil se znovu na pokladní. "Ta je pro vás," podává jí bonboniéru. "Měla jste se mnou trpělivost, i když na takovéto věci nejste zvyklá. Ale věřte starému člověku. Čím dříve si v této krásné zemi zvyknete na pořádek, tím lépe pro všechny.“ Naposledy se kolem sebe podívá, usměje se a spokojeně odchází..." Z knihy Páchám dobro

PS: Škoda, že jsme ztratili tolik času k sebrání odvahy nazvat věci pravými jmény.

Jak dlouho bude ještě aktuální anekdota:

-Kohoho budeš volit?

-Komunisty.

-To vím, ale v které straně?