„Vážený pane policejní prezidente, těch „osobních selhání“ policistů je v poslední době nějak moc... je podle Vás normální, aby v době, kdy... policejní detektivové z proslulého Berdychova gangu už stáli před soudem, vzkvétala jejich kolegům v Brně podobná... živnost? Jistě, měli prý svého člověka na policejní inspekci. Jak to, že se na ně přišlo až po třinácti letech? ... jak je možné, že se tam tak dlouho udržel? ..“
Foto: Google
Moc otázek najednou, paní Rakušanová. Na všechny naštěstí stačí jediná odpověď: Bývalý policejní prezident Martinů (ve funkci od r. 2 007) jako ta žába na prameni.
Vzpomeňme jen na urputný boj o jeho sesazení - nesesazení. Jaká zatvrzelost ODS a TOP 09 proti VV, které kategoricky požadovaly jeho výměnu!
Člověk ani nemusel být do věci zasvěcený, aby mu došlo, že někdo musel všechna ta svinstva krýt. A pokud už nějaká na povrch vyplavala, muselo být i v justici zachytné síto, které nepropustilo na povrch jejich vinu, natož jejich jména.
Připomeňme například do nebe volající příběh Jiřího Kajínka. Případ tak zamotaný, že se dodnes nenašla síla k předání případu k jinému soudu. K soudu, který se pozastaví alespoň nad tím, že v jedenadvacátém století nebyly sejmuty otisky prstů z kliky auta zastřelených policistů ("...Když jsme se jich ptali, kde jsou na tom autě otisky prstů, tak se tvářili, jako že je buď neodebrali nebo ztratili. Podle mě je tedy buď odebrali, ale protože pak neseděly se mnou, tak je zklikvidovali, anebo je vůbec neodebrali,“ řekl k této věci pro Právo sám Kajínek...).
A tak, pokud „někdo“ Lessyho neumlčí, budeme patrně svědky rozkrytí dalších případů.
Už aby to ale bylo!
Zdroj: http://www.denik.cz/rakusanova/sobotnik-lidy-rakusanove20110805.html
Psáno pro blog iDNES
