Dědeček navrhl Zuzce i Matějovi, že by dnes uspořádali výlet do Prahy, a to přímo za samotným Ježíškem. Zuzka, která ještě na Ježíška věřila, byla nadšená. A těšil se i Matěj. Kam že to pojedou?
A tak všichni tři ráno nastoupili ve Sněhulovicích na autobus. A ten je zavezl, až do hlavního města České republiky, do Prahy. Tam z autobusu přestoupili na tramvaj, která je zavezla až na Malostranské náměstí. Tady všichni tři vystoupili. Matěj se rozhlédl a přímo před sebou spatřil velikánský kostel s jednou velkou a jednou úzkou věží. „Tak tady je ten Ježíšek?“ zeptal se dědečka.
„No svým způsobem ano. Tohle je chrám svatého Mikuláše. A Ježíš je vlastně v každém kostele doma. Ale toho Ježíška, kterého vím chci ukázat, toho najdete ještě v jiném kostele. Tady nedaleko.“
A tak se vydali hlavní ulicí ve směru na Újezd. A za chvíli po pravé straně stál další, sice o něco menší barokní kostel, než byl chrám svatého Mikuláše.
„Tak tohle je kostel Panny Marie Vítězné,“ oznámil všem dědeček.
„Chrám už je netypický tím, že narozdíl od jiných kostelů má svůj oltář otočený na západ. Postaven byl v letech 1611-13 německy mluvícími luterány. Ovšem po bitvě na Bílé hoře kostel získal řád bosích karmelitánů. Ti jej přestavěli a provedli rozsáhlou adaptaci, během níž byla orientace chrámové lodi změněna směrem k západu.
Je tu však umístěno ještě něco, kvůli čemu sem jezdí lidé z celého světa. Tajuplná, 47 centimetrů vysoká soška Pražského Jezulátka, která má podle mnoha věřících zázračné účinky. Samotné Jezulátko si pak prohlédneme v oltáři, který se nalézá v pravé části chrámové lodi.
Jeho příběh začíná kolem poloviny 16. století ve Španělsku. Podle legendy ho vyrobil ze dřeva, které dotvaroval barevným voskem, jeden mnich, kterému se zjevil Kristus v podobě malého dítěte. Sošku prý později vlastnila svatá Terezie od Ježíše, která byla současně zakladatelkou řádu bosých karmelitek. Ta ji však darovala své přítelkyni, která se chystala na cestu do Prahy. A tak se soška dostala nejprve k Marii Manrique de Lara y Mendoza a poté k Polyxeně z Lobkovic, dceři této španělské dámy a Vratislava z Pernštejna, nejvyššího kancléře českého království. Když Polyxena z Lobkovic ovdověla, v roce 1628 věnovala sošku karmelitánům. Tehdy prý pronesla i památná slova: „Mějte ji v uctivosti a dobře se vám povede“.
V té době však zuřila třicetiletá válka a jen o tři roky později, v roce 1631, obsadila Prahu saská vojska. V té době se ztratila i soška malého Ježíška. Nalezena byla až v roce 1637 otcem Cyrilem od Matky Boží. Byla ovšem poničena, měla ulomené ruce. Otec Cyril měl však sen, ve kterém ho malý Ježíšek prosil o nové ručičky. A tak mu je také nechal vyrobit. A tak má pravou ruku zdviženou k požehnání a v levé drží zemský globus s křížem.
Od té doby se sošce připisuje mnoho zázraků. A tak říkám, že je to nejhodnější kluk na světě.
Představte si, že lidé z celého světa sem jezdí. Tak moc je tato soška slavná. Ale my Češi kolikrát ani nevíme, kde se vlastně nalézá. Tak vy už to víte. Je to tady v kostele Panny Marie Vítezné. Pojďme se podívat dovnitř.“
Děti si prohlížely zlatočerné zdobené oltáře. A uprostřed kostela vpravo to bylo. Tam se ve skřínce na všechny dívalo to slavné Pražské Jezulátko se zlatou korunkou a oblečené ve zdobených šatičkách. A dědeček ho poprosil o zdraví svoje i Zuzky a Matěje. Snad bude tato prosba vyslyšena. Matěj si všiml, že k Jezulátku si to mezitím zamířila jedna rodina s malým chlapcem na vozíku. „Kéž by mu Jezulátko pomohlo. Byl by to pro něj jistě ten nejhezčí vánoční dárek v životě.“
Když si prohlédli kostel vyrazili na další procházku Prahou. Přešli Karlův Most, prohlédli si vánoční výstavu v Betlémské kapli a nakonec došli na vánočně vyzdobené Staroměstské náměstí. A odpoledne si to autobusem vydali zpět domů. Byl to krásný výlet. Ale zítra se Matěj vydá na další dobrodružství. Na lyže. I tam se moc těší.
Zítra: Matějovo lyžování na Vichrovce
Vánoční doba 2015 (seriál)
V Praze jde zakoupit i napodobeniny tohoto nejhodnějšího kluka na světě. Jednoho si tu koupil i autor tohoto seriálu.
