Tibet je zajímavá země. Kromě toho, že je centrem buddhismu, je plná i zajímavých historických záhad. Pojďme se po nich trochu společně projít.
Umíte si představit, že byste trvale žili na vysokohorské náhorní plošině, kde průměrná nadmořská výška je více než 4500 metrů nad mořem, ovšem na řadě míst překračuje až 6000 metrů nad mořem? V takovýchto polohách je v atmosféře až o 50 procent měně kyslíku. A Tibeťané to nejen že umí, ale žijí tady celý život bez sebemenšího projevu horské nemoci a dalších komplikací. Podobnou otázku si v roce 2010 kladl tým čínských, dánských a amerických vědců, a tak záhadu tibetských lidí přijel zkoumat. Vědci objevili, že Tibeťané mají v těle nelogicky daleko méně červených krvinek i méně hemoglobinu. Správně by to však mělo být naopak. Navíc bylo zjištěno, že u 97 procent sledovaných lidí se objevuje zvláštní mutace asi tří desítek genů, kterou nemají žádní lidé na světě. Poroto byla vyslovena hypotéza, zda se v případě příslušníků tohoto národa nejedná buď přímo o mimozemšťany a nebo někoho, kdo jimi byl v dávných dobách geneticky zmanipulován. (zdroj 1, 2) Když jsem si tuto hypotézu přečetl v časopise Enigma a dalších zdrojích, začal jsem uvažovat, zda by se tu nenalezly ještě další archeoastronautické zajímavosti. A budete se divit, jsou tu.
Trochu mi to připomíná i tajuplná národ Uros, který ještě nedávno žil na rákosových ostrovech v jezeře Titicaca na hranici Peru a Bolivie. Tito lidé o sobě doslova tvrdili, že jsou potomci nějakých bohů, sestoupavších seshora. Lidé Uros také měli trochu jinou krev, a to v tomto případě krev černé barvy. A shodou okolností i jezero Titicaca leží také téměř v nadmořské výšce kolem 4000 metrů nad moře. Že by paralela s Tibeťany?
Zajímavé je už to, že Lhasa, hlavní tibetské město, kde se současně nalézá palác Potala, sídlo dalajlámů, se nachází téměř na té samé zeměpisné šířce, jako egyptské pyramidy. To znamená, že se s rozdílem jen asi 30 kilometrů leží na 30. stupni severní šířky, a tak je odtud stejně daleko jak severnímu pólu, tak k zemskému středu. Je to náhoda, že právě takto je umístěné zdejší hlavní město a sídlo nejvyšších buddhistických duchovních?
U starých civilizací zřejmě nebylo takovéto umístění svých metropolí žádnou výjimkou. Kromě tibetské Lhasy, egyptské Káhiry, můžeme na té samé rovnoběžce nalézt třeba ještě Persepolis, bývalou metropoli starověké Perské říše. Mají snad tyto místa nějakého společného jmenovatele?
Kromě Lhasy má Tibet ještě jedno posvátné místo. Tím je hora Kailas v pohoří Transhimalaj. Měří 6714 metrů nad mořem a její vrchol má tvar téměř pravidelné pyramidy. Zda je tento tvar náhodný a nebo ne, to už nechám na posouzení čtenářům. Je to posvátná hora hned čtyř různých náboženství. Kromě buddhismu ji uctívá i hinduismus, bönismus, a džinismus. Na jejím vrcholu však ještě nikdy žádný nestanul žádný horolezec. Z úcty k Tibeťanům a jejich víře vzdal cestu na horu i známý italský horolezec Reinhold Mesner, a tak jen absolvoval posvátnou 56 kilometrů dlouhou cestu kolem hory, která kolem ní vede. (zdroj 3).
K vrcholu se váže mnoho pověstí. A v mnohých z nich jsou i archeoastronautické aspekty. V jedné jsem dokonce nalezl odkaz na možnou dávnou havárii objektu tvaru podobného létajícímu talíři. Tak poslouchejte: Kdysi dávno mezi sebou soupeřili mág Mil Räpa a šaman Bon-po. Druhý jmenovaný chtěl ukázat svojí moc, a tak v bubnu vyletěl na horu Kailas. Mág ho však očaroval a buben sestřelil. (zdroj 4)
Hora je také jakýmsi pozemským protějškem jakési mýtické světové hory s názvem „Meru“. Tato hora představuje spojení nebe a země. Kolem Meru se podle legend mají nalézat různé obydlené světy. Například ten náš se jmenuje Jambudvípa. A další. Jedná se snad o kontinenty? A nebo dokonce planety obíhající kolem hvězdy? (zdroj 4)
O astronomických znalostí zdejších lidí mluví ještě jedna pověst: Hora Kailas představovala i jakousi osu stromu. V Matsyapuraně se píše, že tato osa vybíhala v blízkosti hvězdy Polárky. Znamená to, že staří Tibeťané, byli velice sběhlí i v astronomii, protože dnes víme že zemská osa skutečně směřuje nikoliv přesně, ale do blízkosti hvězdy Polárky. (zdroj 4).
Když už jsme u stromu, chtěl bych se zmínit ještě o jedné zdejší pověsti. Kolem hory Kalas se nalézají ještě další podobné posvátné hory. Například Mansara a nebo Jambu. Podle jedné z pověstí tu byla kdysi nalezena Kadamba, což byl jakýsi železný strom. (zdroj 4). Co by to mohl být takový železný strom? Přemýšlím a něco mne napadlo. Vzpomněl jsem si totiž, že v loňském roce oběhla světem zpráva o jednom zajímavém vynálezu, který učinil, divte se nebo ne, třináctiletý Američan Aidan Dwyer. V sedmé třídě si na zimním výletě všiml, že větve stromů rostou z kmenu do spirály dle tzv. Fibonacciho posloupnosti. A tak zapřemýšlel, zda by se to nedalo nějak využít. Stromy přeci svými větvemi a listy přijímají energii od slunce. A tak se tím inspiroval a sestavil sluneční kolektor ve tvaru stromu. Co když podobné kolektory či antény měli i ti zdejší dávní bohové? (zdroj 5.).
A i podobné pověsti se vztahují i k celému Tibetu jako takovému. V Kandžuru, ve sbírce buddhistických textů, se například píše o vesmírném vejci zabarveného do zlata. A právě z něj vystoupil praotec lidstva.
A legendy také praví, jak prvních sedm králů Tibetu bylo jakých si sedm bohů, kteří sestoupili na zem po laně či po žebříku, zvaném „mu“. Tam se spojili s pozemským bohem velehor. Jednoho dne se však provaz přetrhl a tím skončil zlatý věk. Kdo byli tito první tibetští králové, kteří sestupovali z nebe? (zdroj 6).
Dochovali se zde pověsti i opačného charakteru. Podle pověstí tibetského buddhismu žil na Zemi bůh jménem Padmasambhava. Nikdo mu prý nerozuměl a jeho spisy prý nikdo nedokázal číst. Tyto své znalosti prý ukryl do jeskyní, kde mají být uchovány, dokud jim lidé nebudou umět porozumět. Pak nasedl na zlatého a stříbrného koně a jeho žáci pozorovali, jak na nich odletěl, jak se neustále zmenšuje a jak pak vypadá už jen jako tečka na obloze. (zdroj 4).
Jsou snad tyto a další podobné zdejší pověsti odkazem na dávnou přítomnost mimozemských astronautů, kterým tehdejší lidé říkali bohové, či praotcové lidstva? A co když je právě v těchto pověstech schované i tajemství vzniku tohoto zvláštního národa? Že by se tím potvrdily ty názory oněch vědců, o kterých jsem psal na začátku článku?
Použitá literatura:
1) Holeček J.: Jsou to mimozemšťané, nebo dokonce mutanti?, článek v časopise Enigma, č. 3, ročník 2014, RF Hobby
2) http://objevit.cz/geny-promluvily-tibetane-pochazeji-pravdepodobne-z-marsu-t47048
3) wikipedia
4) Zdroj: Dopatka U.: Velká encyklopedie Ericha von Danikena: Vašut, Praha, 1999
5) http://hravje.blogspot.cz/2013/02/ve-13-letech-dokazal-vice-nez-vedci-s.html
6) http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_kr%C3%A1l%C5%AF_Tibetu
Použité obrázky: wikipedia
Související články:
Rubrika: archeoastronautika
