Náš turistický oddíl, který 18 let vedu, teď slaví 20 let. Proto jsem se na další výlet vydal po místech historicky spojenými s našimi letními tábory. A dalších zajímavých místech. Z Dobříše přes Nový Knín do Malé Hraštice.
A tak jsem v Praze ve Vršovicích nasedl na vláček směr Dobříš. A ten si kdysi oblíbili i trampové, když s ním vyjížděli na Brdy. A tím samým vláčkem jsme s dětmi jezdívali na naše tábory do Nového Knína i my. Už samotná jízda tímto vláčkem je zážitek. Nejprve je vidět Vltava a kolem ní vltavská cyklostezka plná kolařů i inlajnistů. Sám jsem si ji na inlajnech projel z Vyšehradu až do Zbraslavi. (viz http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=208124). Ta dnes vede prakticky až do Vraného nad Vltavou. Při této cestě vláček podjíždí i několik skal a tunelů. Pak přejede po ocelovém železničním mostě Vltavu a ocitneme se v říši lesů a trampských osad. Za Mníškem se krajina zase mění. Tady teď dominují pole a daleké výhledy. Já jsem vystoupil až na konečné, v Dobříši.
Dobříš nemám spojenou jen s výlety našich letních táborů. Ale i s dobou, kdy jsem jako jedenáctiletý kluk na začátku roku 1990 vstoupil do obnoveného skauta. Tak právě sem jsme s naším tehdejším skautským oddílem uspořádali první výpravu. Zúčastnili jsme se totiž Zimního přechodu Brd. Tehdy jsme jeli také vlakem do Dobříše, pod nádražím jsme se seřadili a pak jsme se vydali na trasu přes brdské kopce do Hostomic. Největší zážitky pro mě tehdy byla cca patnáctikilometrová cesta brdskými lesy za poměrně teplé zimy a vyměňování obrázkových kartiček, tzv. brděnek.
Já jsem se teď ale vydal do centra Dobříše. Nejprve jsem šel kolem rybníků.
Až jsem konečně dorazil na náměstí v Dobříši. Osídlení prostoru dnešného města bylo už v pravěku, což dosvědčuje například nález kamenné sekery staré 3500 let. Dle pověsti toto město založil Dobřich, což byl jeden z druhů Praotce Čecha. První písemná zmínka je však až z roku 1252 (vláda krále Václava I.), jako královský lovecký dvorec na zlaté stezce.
Já jsem se nejpve vydal k dobříšskému zámku. Ale cestou k němu jsem šel ještě kolem barokního kostela Nejsvětější Trojice.
Ten pochází z roku 1797.
A pak jsem se vydal na dobříšský zámek. Měl jsem akorát strach z toho, aby mi návštěvu nezkomplikovala například nějaká svatba, kterých se tu koná opravdu hodně. Já sám jsem tu byl v roce 2003 na svatbě, když se tu vdávala hlavní vedoucí našich táborů a současně moje třídní učitelka z 9. třídy. Naštěstí mi ale nic mojí návštěvu nezkompliovalo a já jsem si mohl projít nádvoří i francouzskou zahradu.
Královský lovecký dvorec na zlaté stezce nechal později Jan Lucemburskýl přestavět na lovecký hrádek Vargač (vzadu na fotografii). V roce 1630 ho odkoupil pruský hrabě Bruno z Mansfeldu, a tak se od té doby s tímto rodem spojuje i Dobříš. Roku 1666 začala výstavba nového menšího barokního zámku, který byl v letech 1745-65 rokokově přestavěn do současné podoby. Colloredo-Mansfeldové vlastnili zámek až do 2. světové války. V roce 1942 jej vyvlastnili nacisté a zámek sloužil jako sídlo říšského protektora. Bydlel zde například Heydrichův nástupce Kurt Daluege. V roce 1945 zámek získává československý stát a až do devadesátých let slouží jako domov spisovatelů. V roce 1991 tu krátce bydlela i česká herečka Adina Mandlová, která se zde usídlila po návratu z emigrace.
K zámku patří i rozsáhlý anglický park a přiléhající francouzská zahrada. V ní najdeme napříéklad nádherné fontány (viz například tato Héliova), labyrinty živých plotů z buxusů, růžovou zahradu, oranžérii i chov jelenců.
Jí jsem si celou francouzskou zahradu prošel a z fotek jsem sestavil fotoblog "Zámek Dobříš s francouzskou zahradou" (viz http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=550870), kam jsem umístil mnohem víc fotografií tohoto místa než sem.
Pak jsem si došel na náměstí na oběd a vydal jsem se směr Stará Huť.
Tady byl mým cílem hlavně rybník Strž.
A hlavně po tomto rybníku pojmenovaný dům, což bylo letní sídlo spisovatele Karla Čapka, dnes sloužící jako jeho památník.
A tak jsem si koupil vstupenku včetně povolení na fotografování. Obyčejně nebývá zvykem, že bych si fotil vstupenky do památek. Ale tady u těch s čapkovskými motivy udělám výjimku.
A tak jsem si prošel celý Čapkův památník.
Ten je kromě připomenutí jeho knížek, článků a věcí, které užíval, vyzdoben i jeho kresbami.
A za návštěvu jistě stojí i zahrada Čapkovy vily.
Když jsem si Čapkův památník na Strži prohlédl, vydal jsem se po modré turistické značce dál. A i tady je naučná stezka pojmenovaná po Karlu Čapkovi, ozdobená tabulkami s jeho kresbami z knížky o Dášeňce.
A tady jsem dnes poprvé narazil na říčku Kocábu, kterou jsem přešel po tomto pěkném kamenném mostě.
Teď jsem přišel do nádherného lesa, kde jsem na rozcestí U Čtvtého hamru odbočil na žlutou značku.
Když jsem ho přešel, ocitl jsem se na loukách s nádherným rozhledem na Brdy. Podle mapy se tady říká "Na Holičkách".
A krátce na to, jsem se ocitl v Kozích Horách zajímavých především tím, že v jeho okolí se nalézají pozůstatky starých důlních děl po středověké těžbě zlata. Nalézá se tu také kaple sv. Anny z 19. století.
A pak jsem sešel dolů do Nového Knína, který, jak jsem se už zmiňoval, je pro mne a pro všechny s našeho turistického oddílu významný především tím, že jsem sem od 90. let až do roku 2010 jezdili na letní tábory. A opět jsem se ocitl u Kocáby.
První zmínka o Novém Kníně je z roku 1186, kdy zde pobýval český kníže Bedřich. Nalézá se zde i kostel sv. Mikuláše, který byl původně románský, ale později byl přestavěn nejprve goticky a pak i barokně.
Já jsem tady nejprve navštívil novoknínské muzeum zlata. Je to ta oranžová budova vlevo na fotce. Mimochodem, neznáte ji náhodou i z jednoho známého českého filmu pro děti a mládež? A vidíte ten strom nad kašnou? Tak na něm seděly ve filmu "Ať žijí duchové" děti a dalekohledem se koukali do okna, jak se hlasujuje pro žampiony.
V muzeu zlata je kromě historie těžby tohoto kovu v Novém Kníně a okolí i expozice věnovaná sportovním soutěžím v rýžování zlata.
Když jsem si prohlédl muzeum, rozhodl jsem se, že se vydám po místech nějak spojených s našimi zdejšími tábory. A tak jsem se vydal nejprve kolem Kocáby.
A podle ní jsem se vydal po zelené turistické značce, která vede například kolem stavebnin jménem Alf.
A pak kolem luk, kde se pasou snad stovky ovcí.
Tady se totiž nalézají dvě štoly, po středověké těžbě zlata, které nám při našich táborech občas posloužily i pro hry. Ta jedna z nich, jmenuje se Karlova štola. Ale ta zrovna prochází rekonstrukcí.
A kousek odtud se ve svahu nalézá ještě jedna zlatokopecká štola, která nám občas posloužila i jako pokladová jeskyně. Rád například vzpomínám na příběh, který tu pro děti sepsali dva vedoucí na našem táboře v roce 2003. (viz http://toselmy.sweb.cz/POKLAD.htm). Podle tohoto příběhu se děti měly po oddílech dostat k těmto štolám a cestou nalézt části petrolejové lamopy, petrolej, sirky a klíč k pokladu. (viz foto výše).
Bohužel k jeskyni se mi teď už nepadařilo dostat, protože tu jsou všude ohrady s koňmi.
A tak jsem se vrátil zpět na hlavní silnici a prošel jsem kolem mlýna Krcál s rybníkem.
To abych se za chvíli dostal na louku s oním historickým tábořištěm našeho turistického oddílu. Bývali tu hezké tábory (viz fotka našeho tábora z roku 2009). Každý rok jsme se sem před táborem sjeli, abychom tu postavili kuchyni, týpčkové stany, zbudovali latrýnu a další táborové věci. Já sám jsem zde byl poprvé v roce 1999, ještě jako mladý instruktror. Pak ještě v letech 2002, 2003, 2004, 2006, 2007 a 2009, jako například zdravotník nebo programový vedoucí. Od té doby les nad tábořištěm prochází omlazením a už není takový jaký by měl pro táborové hry být. Proto jsme změnili tábořiště a jezdíme už jinam.
Ale i v posledních letech tu jeden náš známý vedoucí pořádá zas svoje tábory. Ale i tak mne překvalilo, že spousta věcí, které jsme zde tenkrát stavěli, tu stále stojí. Jako například kuchyň, kterou jsme tu stavěli v roce 2009, tak kulatý stůl, který zas vznikl při táboře mého bráchy o rok dříve. Je to nejspíš také proto, že louku využívá obec i pro svoje akce.
A dokonce stojí i dřevěný sklípek u potoka, který jsem tu stavěl v roce 2009 já osobně.
Když jsem si zavzpomínal na naše tábory, vydal jsem se lesem kolem Voznického potoka do Malé Hraštice. Tudy jsme se s dětmi nachodili.
Prošel jsem i chatovou osadou. Vlajka na stožáru mi připomněla, že se nalézám v trampské osadě Ježov. Je zajímává tím, že se o ní zmiňuje Bob Hurikán ve svých Dějinách trampingu z roku 1940, a to v souvislosti s tím, že sem jezdil tramp, skaut a redaktor časopisu Rodokaps Pepa Milde.
Dorazil jsem do Malé Hraštice. První zmínka o obci je z roku 1454 (vláda Ladislava Pohrobka). Je zajímavé, že východně odtud se nalézá i Velká Hraštice. A tak se jmenuje i přisto, že na rozdíl od té Malé má asi čtvrtinovou velikost.
Já jsem dorazil až na nádraží v Malé Hraštici. Protože vlak mi jel asi až za půl hodiny, došel jsem si na večeři do hospody, která je hned naproti nádraží.
Takže když zhodnotím tento svůj výlet, tak byl jistě zajímavý. Udělal jsem pěšky dalších patnáct kilometrů a přitom jsem si nejen že připomněl 20. výročí vzniku našeho turistického oddílu. Ale připomněl jsem si i Karla Čapka, skauty, trampy a další zajímavé věci.
zdroj: wikipedie, místní informační tabule, Hurikán Bob: Dějiny trampingu, Novinář, Praha, 1990
Další výlety: 122: Pěší výlet okolo Tábora, 121: Pěší výlet z Hořovic přes Valdek do Jinců , 120: Z Nové Paky po stopách duchů a strašidel ,119: Pěší výlet ze Sobotky Plakánkem na Kost, 118: Pěší výlet hruboskalským skalním městem, 117: Peší výlet kolem Trosek, 116: Pěší výlet do Jičína po stopách Rumcajse,115: Pěší výlet z Příbrami k Památníku Vojna, 114:Pěší výlet po Benešovsku,113:Pěší výlet z Roudnice přes Říp, 112:Pěší túra po Berounsku, 111:S plnou polní přes Lipnici do Světlé nad Sázavou, 110:Pěší výlet z Milovic přes Loučeň, 109:Pěšky z Českého Brodu, přes Kounici, Vyšehořovice do Úval, 108:Velikonoční procházka Prahou,107:Na běžkách ze Senohrab přes Ondřejov do Mnichovic, 106:Výlet Prahou za bruslením,, dále rubrika výlety a tramping
