Otazníky nad verdiktem soudu ve věci muslimského vraha židovské ženy

Tento případ vzbudil hodně pozornosti. Hodně lidí si nad rozhodnutím zbavit vraha trestní odpovědnosti může hlavu ukroutit a považuje jej za skandální. A to nejen ve Francii. Otázkou je, proč tak vyšetřující soudce rozhodl.

Případ se stal před dvěma lety a minulý týden vynesl vyšetřující soudce verdikt, podle kterého není možné pachatele vraždy devětadvacetiletého muslima Kobili Traorého trestně stíhat, neboť byl v době spáchání činu pod vlivem marihuany (zde). Prý se pravidelně sjížděl, a tak nevěděl, co dělá. Nevím nakolik je ve Francii rozšířené precedenční právo, ale pokud ano, tak v podstatě poskytuje návod všem potenciálním pachatelům trestných činů libovolné závažnosti, jak se potrestání vyhnout. Stačí se zhulit. I když tak jednoduché to v obecném případě nejspíš nebude.

Neznám sice francouzský trestní zákoník, ale vycházím z toho, že se nebude v základních principech lišit od toho našeho. Podle něj se sice při posuzování trestného činu přihlíží k tomu, zda byl nebo nebyl pachatel pod vlivem návykové látky, ale nikoliv z pohledu určení trestní odpovědnosti pachatele, ale pouze vzhledem k výši trestu. Tak proč to bylo v případě této vraždy jinak?

Je to prostě celé tak flagrantně podivný přístup, až se člověku nechce věřit, že by dotyčný soudce učinil svoje závěry opravdu nezávisle. Hrálo při jeho rozhodování roli to, že vrahem je muslim a obětí židovka? V diskuzích se o tom hodně spekuluje a není se čemu divit. Ani já se totiž nemohu zbavit pocitu, že to zásadní vliv mělo.

Nepřímo by to potvrzovala věta, kterou pronesl v reakci na verdikt pan Francis Khalifat stojící v čele francouzské židovské komunity. Prohlásil, že „ho rozhodnutí nepřekvapilo“. Jeho vyjádření je více než výmluvné a lze z něj dovodit, že podobně skandálních rozsudků při posuzování trestných činů spáchaných muslimskými pachateli na židech padlo možná víc. A tedy že případ vraždy paní Sarah Halimiové není zdaleka prvním a bohužel asi ani posledním.

Ovšem tento latentní antisemitismus nemusela být jediná okolnost, která mohla dotyčného soudce ovlivnit. Také mu mohl někdo vyhrožovat, nebo ohrožovat jeho rodinu. Byť tyto praktiky jsou bližší spíše mafii. Svoji roli mohla sehrát i korupce. I když ta je v případě nějaké smažky poměrně málo pravděpodobná. 

Dalším otazníkem je, co toto rozhodnutí vyvolá v muslimské a hlavně v židovské komunitě. V grázlech z té první může nastolit pocit beztrestnosti a povzbudit je tak k páchání dalších protižidovských útoků. Jako by jich už nyní nebylo ve Francii málo (zde). U Židů se pak může stát důležitým podnětem podporujícím jejich rozhodnutí opustit zemi. Nelze se jim divit. I já mám totiž pocit, že v současné Francii se změnilo ústavní heslo „svoboda, rovnost, bratrství“ v prázdnou floskuli, protože platí jen pro někoho. A Židé mezi ně nepatří.

A tak, ať už za rozhodnutím vyšetřujícího soudce stál strach a vydírání, nebo latentní antisemitismus vládnoucí ve francouzském soudním systému, jedno je jisté – Francie má problém. A to obrovský…