Odpůrci pana Babiše už nějaký ten týden chodí po náměstích a vyzývají k jeho odstoupení. Na neinformovaného pozorovatele to může působit dojmem, že jeho pád je jen otázkou času. Máloco je však tak vzdáleno realitě.
Už několik týdnů sledujeme, jak se postupně plní náměstí našich měst lidmi požadujícími odchod Andreje Babiše. Nejdřív jich bylo pár desítek tisíc, ale postupně jejich počet roste, přičemž se shromáždění rozšířila i mimo Prahu. Zpočátku bylo hlavním tématem odstoupení paní Benešové z pozice ministryně spravedlnosti, ale později se nosným požadavkem těchto akcí stal konec pana Babiše na postu premiéra. Neinformovaný pozorovatel by si mohl myslet, že veřejnost už ho má plné zuby a jeho politický konec je tak neodvratný.
Pohleďme však na celou věc pohledem nezaujatým a oprostěme se od sympatií a antipatií k jeho osobě. To totiž nutně vede k tomu, že se člověk upne na svá přání a není pak schopen situaci hodnotit racionálně. K čemu tedy po potlačení emocí dojdeme? Že do politického pádu pana Babiše je ještě daleko. Nenastala totiž žádná nová situace, která by jeho příznivce zviklala a „probabišovský“ elektorát tím oslabila. Argumenty jeho odpůrců totiž přesvědčují jen přesvědčené, a tak jeho postavení nemohou vážněji ohrozit. Vždyť si vezměme, čím se ohánějí.
Jsou tu jednak notoricky známé záležitosti. Podezření ze spolupráce s StB, kauza Čapí hnízdo a korunové dluhopisy. Jsou to sice závažné věci, ale je vysoce nepravděpodobné, že by mohly zapříčinit páně Babišův pád. Byly totiž známé již před posledními parlamentními volbami. A při nich dala zhruba třetina voličů tím, že hlasovali pro hnutí ANO, najevo, že jim jsou tyto věci tak nějak šumák. Takže kvůli nim pana Babiše rozhodně podporovat nepřestanou. Je dokonce docela možné, že jim nepřikládají zásadní váhu ani voliči dalších stran, které s ANO tak či onak spolupracují. Ať už jde o oranžovou partu, komouše, nebo SPD. To už je více než polovina hlasujících voličů a s takovou silou nepohne ani miliarda chvilek pro cokoliv.
Větší naději proto vkládají odpůrci pana Babiše do aktuální kauzy týkající se jeho střetu zájmů a s tím souvisejícího podezření na neoprávněné čerpání evropských dotací společností Agrofert. Vypadá to totiž jako fungl nová věc a zdánlivě to tak může strukturu voličských preferencí změnit. Ovšem opravdu jen zdánlivě. Že je Andrej Babiš v gigantickém střetu zájmů, totiž opět není nic nového, protože i to bylo jasné už před volbami. Přičemž jeho voliče to zjevně netrápí. A to přesto, že jen úplný naiva by si mohl myslet, že převodem svých firem do svěřenského fondu se odstřihl od jakéhokoliv vlivu na ně. A tak „odhalení“ jeho střetu zájmu (mimochodem samo o sobě dost podivné a zavánějící něčím nepěkným i na straně těch „spravedlivých“) je jen plácnutím do vody, které jen těžko nějak zásadně voličské preference změní. Pan Babiš si opět odehraje svoji roli „mučedníka“, kterou mimochodem zvládá mistrovsky, a dost možná, že mu to naopak nějaké to procento příznivců ještě přihraje.
To ovšem neznamená, že současné události nemohou teoreticky vést k pádu vlády. I když je jen málo pravděpodobný. Socani řídící se heslem „každý den dobrý“ ji totiž jen těžko položí. Komouši by možná nějaké to hlasování o důvěře vládě uvítali, protože by pro ně bylo další příležitostí navýšit „cenu“ za svoji podporu. Kterou by pak bezpochyby „inkasovali“. A i kdyby všechno selhalo, tak je tu ještě SPD. Její „cena“ by však byla nejspíš vyšší než „výpalné“ komoušům. I kdyby se však stala ta věc, jejíž pravděpodobnost je srovnatelná s pravděpodobností vyschnutí Pacifiku, že by situace dospěla až k předčasným volbám, tak je celkem jasné, kdo by je vyhrál. Samozřejmě, že pan Babiš, potažmo hnutí ANO. A nejspíš i s velkým náskokem. Kdepak. Přes pád vlády cesta k politickému konci Andreje Babiše nevede.
Nevidím nic špatného na tom, když se lidé schází na náměstích, a tam slušnou formou vyjadřují svůj nesouhlas s jeho premiérováním. Pokud si od toho ovšem slibují, že tím dosáhnou jeho pádu, budou zklamáni. Ten mu totiž mohou přivodit jen jeho vlastní voliči. Ovšem ti na něj nezanevřou kvůli spolupráci s StB, nebo pro nějaké dotace (ať už to s nimi dopadne jakkoliv). Ale jen pokud nebude dělat politiku, která jim vyhovuje a imponuje.
Jestli však teď někdo očekává, že se vytasím s nějakým úžasným nápadem, jak jej v jejich očích znedůvěryhodnit a odpopularizovat, bude zklamán. Žádný takový nemám. Jinak bych si založila politickou stranu, převálcovala ve volbách ANO a všechny další politické soupeře, stala se premiérkou a koukala na televizi, jak na náměstích vyzývají k demisi pro změnu mne. Žádný geniální nápad ale není potřeba. Myslím, že s voličskou přízní v neprospěch pana Babiše může zamávat třeba příští ekonomická krize. Dá se totiž předpokládat, že pak nebude schopen plnit očekávání svých voličů a ti ho opustí. Nepůjde však o žádný raketový pád, spíše o postupnou ztrátu podpory tak, jak se budou hospodářské problémy prohlubovat. Na voličskou přízeň pana Babiše ovšem může mít vliv i jakákoliv jiná krize. A ne vždy musí být její dopad pro něj nepříznivý. Třeba při znovuvypuknutí té migrační může naopak posílit.
Jeho politický pád však nepochybně jednou přijde. Jen to ještě nějakou dobu potrvá. Dle mého soudu by se člověk tak nepevných mravních zásad jako on nikdy premiérem stát neměl. Ovšem pokud téměř třetině voličů jeho poklesky nevadí, tak se s tímto faktem dá v demokracii dělat jen to, že je třeba jej respektovat a příště zvolit někoho jiného. Otázkou je, kdo by to měl být. Variant je několik a ne všechny znamenají změnu k lepšímu. Ale o tom zase až někdy příště...
