Možná přijde den, kdy se nebudu muset v MHD, na ulici a dalších veřejných místech už poněkolikáté zahanbeně omlouvat lidem z Ukrajiny, protože si na nich potřeboval vylít zlost nějaký náhodný domorodý frustrát. Ale dnes to nebude.
Lidi, co je to s vámi?
Neděle, krátce po poledni, jsem na cestě na výlet, počasí jak malované, sváča v batohu, za chvilku přistoupí kamarádka a zmizíme ve svěží jarní zeleni Moravského krasu. Krásný den! Nicméně to by nebylo ono, kdybych nebyla opět svědkyní odporného chování lidí.
Do busu přistupuje důchodkyně o holích, usazuje se na sedadlo, později se opakovaně otáčí na ukrajinsky hovořící pár sedící na dvojsedadle přes uličku vedle mě a něco jim říká. Protože mám sluchátka, neslyším hned, co se děje. Jakmile však dohraje písnička, zaslechnu, jak důchodkyně naštvaně haleká na zmatenou ukrajinskou dvojici: "To se vám tu žije za naše peníze!" a další nesouvislé výčitky a nadávky, které tak dobře známe z internetových diskuzí. Ostatní cestující jen tupě přihlížejí tady tomu výlevu nenávisti a pán s paní nechápavě koukají jeden na druhého. Byla jsem připravena, že ježibabu nemilosrdně okřiknu a - byť jsem tam v tu chvíli byla nejmladší - sama zjednám pořádek, ale bus zrovna zastavoval a babizna vystoupila.
Pánovi jsem tedy svými zbytky ruštiny ze střední školy alespoň řekla, že se moc omlouvám, že tu nejsme všichni takoví a baba to zřejmě nemá v hlavě v pořádku. Chudák byl z toho celý vyjukaný, tak jen kýval hlavou a lomil rukama, že prý neví, proč na ně paní křičela.
Nestalo se to poprvé a bohužel ani naposled. Novinářka Silvie Lauder byla dokonce letos v únoru fyzicky napadena a zraněna, když se zastávala ukrajinské ženy s dítětem, na kterou frustrovaný muž a agresor sprostě pokřikoval: "Ukrajinská špíno!"
Jak to mohli tehdy dopustit? Dnes už to vím.
Vždycky jsem si říkala, jak proboha lidi mohli dopustit tu strašnou nenávist k nějaké skupině lidí za válek a ozbrojených konfliktů, že co se to s nimi probůh stalo, jak je možné, že jim někdo nacpal do hlavy takové nesmysly, které bezduše přijali a šířili je dál.
Teď už to vím. A musím říct, že nikdy jsem se za ten náš národ tak nestyděla, jako právě teď.
Za národ, který toho v minulosti tolik zkusil, ani v nejtěžších chvílích se nikdy kompletně nepodrobil tyranům a naši předkové za to platili životy, pobyty ve vězení či pronásledováním.
A tak tu dnes vedle šeříků, které byly kdysi symbolem vítězství nad fašismem, opět otevřeně kvete kolaborantství, nenávist poháněná strachem, frustrací a nekonečným sobectvím.
Zdroj: https://www.respekt.cz/podcasty/ponauceni-napadene-silvie-lauder-nenechat-to-byt, freepik.com
