Vánoce – svátky, které nás drží v šachu

Není to vlastně nic nového, o čem by se každý rok někde nediskutovalo – že Vánoce už nejsou tím, co bývaly a advent není čas rozjímaní, ale závodů v obchoďácích. V čem je to ale ještě horší? 

V tom, že tak nějak nemáte nárok tomu utéct, aniž byste nemuseli všem donekonečna vysvětlovat a ospravedlňovat, proč jste se tak rozhodli.

Každý rok na mě vánoční nálada přichází o něco později než ten rok předchozí. Letos mám ale pocit, že už ani nepřijde, období kolem svátků se mi totiž začalo skoro až hnusit. Osobně třeba nepovažuju za normální, aby mi v polovině září, kdy se ještě chodí v tričku a člověk vychutnává babí léto, cpali v obchodě perníčky s motivem čerta a Mikuláše a kolem dvacátého října, aby už byla všude vánoční výzdoba. Co to signalizuje? „Do Vánoc budete mít už jen dvě výplaty, koukejte je začít utrácet už teď a nejlépe u nás!“ Kde je ale potom kouzlo Vánoc, toho okamžiku, když se mi to snaží vnutit už dva měsíce předem? Z letních výprodejů rovnou do Vánoc, plavky střídají sáňky, nějaké Dušičky nebo podzimní atmosféru vem čert, že jo, z toho nic nekápne.

Advent by měl být časem nějakého rozjímání a klidu, no, nastane prosinec a lidi jako na povel začnou šílet. Teď se teda budeme všichni radovat, budeme na sebe hodní a nakoupíme si dárečky. Prostě všechny ty věci, které spousta lidí po zbytek roku normálně nedělá. Ale že jsou tedy ty Vánoce… No a do toho shánění, plánování, pečení, nákupy, chystání, snažit se vše stihnout a všem vyhovět…
Přece MÁ být uklizeno, MÁ být napečeno, MÁ být nachystáno. Pokud nemáte děti, můžete se tomu vyhnout. Teda alespoň u vás doma. Můžete se na to úplně vykašlat, nerýpat se s vykrajovátky, netvořit dekorace, neprovádět generální úklidy, zkrátka žít stále jako předtím. Jenže to má háček. Vyjdete z domu, je to všude kolem a vás začne hlodat, jestli fakt neděláte něco špatného a neměli byste přece jenom povolit a dát tomu šanci, i když je vám to proti srsti. Máte najednou výčitky, jestli se vůbec můžete jen tak vykašlat na něco takového, jako jsou Vánoce. Vánoce mají přece rádi všichni, vy ne, pane Grinchi? :)

Dřív jsem třeba ráda vymýšlela, co komu dám a dárky jsem ráda nakupovala. Letos se ve mně cosi zlomilo. Není to ani tak tím, že stejně jako každé Vánoce zrovna neoplývám financemi, ani tím, že bych lidi kolem sebe přestala mít ráda, ale říkám si, jestli by nebylo super se přestat zahlcovat nějakými věcmi, přestat je po haldách kupovat jen proto, abychom prostě „něco koupili“, protože „se to tak dělá“. Nebo alespoň pořizovat něco smysluplného. Zkrátka vystoupit z davu a přestat krmit nenasytné byznysmeny, kteří si nad konzumem každoročně mnou ruce. Bohužel, pokud toto stanovisko zaujmete v rámci rodiny nebo rodin sami, jste prostě v pasti, protože odmítáte dělat něco, co dělají všichni a dělá se to tak celá léta a staletí. Možná se dočkáte reakce: „Mně to taky vadí, ale stejně to dělám, víš co,“ ale to je tak všechno.

Předtím jsem moc nechápala lidi, co na svátky odjedou někam do Thajska nebo do jiných teplých krajin. Nevím přesně, jak to tam v tomto čase vypadá, ale myslím, že tomu začínám rozumět. Je to prostý únik.

Jaké by asi bylo udělat si Vánoce zkrátka nějak po svém, aniž byste museli někomu něco vysvětlovat? Jaké by bylo sejít se s rodinou či přáteli u večeře, připomenout si staré tradice a různé podoby svátků a pak si třeba jen vyprávět příběhy ve světle svíček? Bez řvoucích televizních reklam, bez uřezaného stromku, který se za pár dní spolu s dalšími desítkami z nich válí u popelnic jako bezcenný odpad, bez hromad dárků, které kupujeme „protože bychom měli“, aby ty věci skončily někde ve skříni…

Když si to po sobě čtu, vyznívá to dost pesimisticky, uznávám. Ale cítím to tak a věřím, že i ostatní mohou mít podobné pocity. Vánoce pro mě dávno nejsou svátky klidu a pohody, ale staly se symbolem stresu, konzumu a neskutečného plýtvání.
Zdroj obrázků: pixabay.com