Odmítnutí sexu je právo, které zaniká s uzavřením manželství. Opravdu?

Zpráva o tom, že muž z Jindřichohradecka znásilnil svou ženu poté, co spolu byli ve vaně, znovu rozvířila ty nejzatuchlejší vody internetových diskuzí – co z nich lze vyvodit?

V takovém 19. století, kdy ženy až na výjimky neměly moc na výběr, co se svým životem dělat, jim nezbývalo nic moc jiného, než se co nejlépe provdat.  No a následně být poslušnou a milující manželkou, která dá svému muži kupu dětí a bude se starat o teplo rodinného krbu, zatímco on bude nosit domů peníze a otáčet světem. Od čeho jiného by taky měly ženy být? V té době bylo normální leccos, pokud žena nebyla dost poslušná, fyzické usměrnění nebylo nic neobvyklého, stejně jako to, když manžel vyžadoval sex a manželka musela být po vůli, protože sex byl označován jako „manželská povinnost“. Taková ta povinnost, jako že po jídle se umyje nádobí nebo se vynese koš. Asi tak nějak sexy to zní, což?

Doba pokročila a ženy mají se životem i sexem vlastní plány. Říkají, co chtějí, i co nechtějí. Takové znásilnění je trestným činem, i když se tři pětiny Čechů domnívají, že na tom oběť má v jistých případech svůj podíl. Nicméně je nám obecně známo, že donutit ženu či muže násilím k sexu, je něco, co by se spíše nemělo.

Co ale v případě, kdy se znásilnění nedopustí anonymní úchyl v parku, ale muž na vlastní manželce? Český internetový vepřový svět v tom má jasno – znásilnit manželku přece nejde, od toho tam přece je, aby byla muži po vůli. K čemu je taková žena, která muži řekne NE? Proto si ji přece nebral. Žena má i v moderní době přece své místo a odmlouvání je tak důvodem k tomu si své vydobýt silou. Případně je takový muž litován, protože jeho manželka je nefunkční a pokažený kus. Špatně vybral, špatně se oženil, dávno ji měl nechat nebo své potřeby uspokojovat jinde. Selhání multifunkčního spotřebiče. Je to chudák, navíc je to určitě vymyšlené a je to její taktika, aby se jej mohla zbavit. Ženy jsou přece hrozný svině, to mají z těch amerických seriálů a feminismu.

Nejvíc mě však zaráží, kolik žen stále žije v tom bludu, že jsou manželovi povinovány za každou cenu dopřát sex, protože nejdůležitější je jeho spokojenost. Pokud to tak někdo má ve vztahu nastaveno a vyhovuje mu to, nemám vůbec nic proti. Hlásat ovšem, že takhle je to přece normální a ženy, které muži odmítnou sex, by měly počítat s tím, že dělají chybu, protože vlastnímu muži se něco takového neodmítá za žádných okolností, mi nepřijde v 21. století v pořádku.

Nevím, jestli v tom ty ženy žijí proto, že k tomu byly vychovány a jiný pohled na realitu jim dosud nebyl nabídnut, nebo potlačují vlastní ambice a svobodu ve snaze zalíbit se mužům zvyklým na staré patriarchální pořádky. Tyto staré pořádky mají totiž i dnes stále dost podporovatelů a uctívačů. Tradice a pořádek. Kdepak nějaké západní výmysly, co by nám tady zničily to, co jsme si od pravěku tak pracně budovali v oblasti chování k ženám. Sice je už neuhodíme na prvním rande kyjem, ale pokud jsme manželé, můžeme se ženami stále zacházet jako s majetkem. Proč bychom se proboha jinak ženili? Jako z lásky? Haha.

Institut manželství je tak s podivem vnímán ne jako svazek, ve kterém panuje láska, respekt, tolerance, pochopení a úcta, nýbrž jako mužova permanentka k sexu, dokud vás smrt (nebo cokoli) nerozdělí. No a k tomu samozřejmě teplé večeře a vyprané prádlo.

Jsem ráda, že existují muži, kteří jsou pro své ženy milujícími partnery a pro které je výše uvedené chování stejně nepředstavitelné jako pro mě a další hysterické feministky snažící se rozvrátit tradiční rodinu. Nebyla jsem tam a nevím, jak se situace odehrála. Každopádně obrovské (nikoli ojedinělé) množství šokujících komentářů od spousty frustrovaných staromilců a macho borců bez jakýchkoli zábran mě však upřímně vyděsil a utvrdil v tom, že čeští muži se nemusí bát žádných migrantů z východu, protože si své manželky s naprostým klidem znásilní sami, napíší o tom do diskuze a příspěvky si vzájemně olajkují.