Lenka Leon
- Počet článků 60
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3853x
Seznam rubrik
- Koncerty, to je moje gusto
- Bejt Karel vzdycky jsem si pra
- Letem svetem
- Na studiich za velkou louzi
- Kdyz ctu zpravy
- Jen tak pro radost
- Laska je laska
Oblíbené blogy
Co právě poslouchám
Oblíbené knihy
Lenka Leon
Jak jsem prezila setkani s teroristou
Bylo takove vsedni podzimni rano a ja se akorat uvelebila v metru na sedacce s tim, ze si jeste treba za tu pulhodinku do Washingtonu trochu zdrimnu. Teploucko a monotonni jizda uz mne pomalu ale jiste dostavaly do limba a kdyby metro akorat nezastavilo na dalsi zastavce, moje hlava uz by zrejme spadla do predklonu nebo se priplacla na zamlzene okno. Na zastavce nastoupilo par mzourajicich lidi, kteri se stejne jako ja uvelebili v tom poloprazdnem voze. Tedy az na jednoho cernovlaseho pana s knizkou v ruce. Metro se zacalo pomalu rozjidet a mily pan najednou rozhodil rukama a povida: “Dobry den vam vsem. Chtel bych vam zazpivat”. COZE? Zbystrila jsem a napnula usi. Slysim dobre? Zazpivat? “To bude asi nejaky podivin”, pomyslela jsem si. Podivin opravdu nelenil, s nepritomnym vyrazem v obliceji otevrel knizku a spustil nejakou strasne tahavou arii. “Tak tomu rikam odvaz”, pomyslela jsem si a panacka se zajmem a trochou neduvery pozorovala. Opravdu velmi zvlastni. Pan pel soustredene dal, ale najednou metrem neco strasne skublo. Ridic se vsi parou dupnul na brzdy a souprava se zastavila nekde uprostred tunelu. Hned nato zhasla vsechna svetla. Hrklo ve me jako ve starych kukackach. Tak, a je to tady! Ten podivin ted zasermuje rukama, zahaleka neco o Alahovi, odpali se a jaci jsme vsichni byli.
Lenka Leon
O hrnickovem kralovstvi
Asi kazdy mame nejakou svou slabost. Mne se napriklad spolehlive podlamuji kolena, kdyz zabloudim do obchodu s hrnicky. Malokdy se mi podari odejit s prazdnou a doma uz mi za nejaky ten patek vyrostlo celkem slusne hrnickove kralovstvi. Vetsina z nich jen spokojene sedi nedotcena na polickach, zatimco caj ci kaficko srkam jen z nekolika z nich. Ani nevim, proc to tak je. Nektere z nich jsem si koupila sama, nektere mi byly naopak darovany. Jedno vsak maji spolecne - v kazdem z nich je ukryta nejaka vzpominka ci zazitek. Jsem tak trochu jako hastrman, jenom krome dusicek do nich schovavam stripky z detstvi a mladi; z toulek svetem; z lasky co nerezavi; zkratka a dobre ze zivota.
Lenka Leon
Olympic a jeden z mych nejkrasnejsich vyletu casem
Je zvlastni, jak si pamatujeme veci ci okamziky nekolik let zpatky, ale uz si treba nevzpomeneme, co jsme meli dnes k obedu. Psal se rok 1978. Sedela jsem doma na nasem cernobilem gauci a se zatajenym dechem a s palcem v puse jsem sledovala koncert Olympicu v Lucerne oslavujici patnacte narozeniny, zatimco moje tehdy pubertalni sestrenka se dojate s kapesnikem v ruce rosila u jejich nesmrtelnych plouzaku. Jejich pisnicky provazely moje detstvi a dospivani a kdyz jsem v sedmicce sehnala listek na jejich koncert, byla jsem stestim bez sebe. Zamilovala jsem si Zelvu a taky kytaristu Milana Brouma a malinko jsem tedy zavidela tem fanynkam v prvnich radach, na ktere hazel jeden usmev za druhym... Utekla spousta vody, ja se zacala trochu toulat svetem a vlastne jsem ani netusila, ze Olympic stale koncertuje. Kdyz jsem se tedy nedavno dozvedela, ze kapela zavita i k nam na brehy Pacifiku, okamzite jsem si v predprodeji koupila listek. Nesmirne jsem se na jejich vystoupeni tesila a zaroven vlastne nevedela, co ocekavat. Vzdyt jsem je naposled videla pred nejakymi dvaceti lety! Jak se na tomhle ctyrlistku asi podepsal zub casu? Jak zvladnou narocne turne a zhruba dvouhodinove predstaveni? Jak...?
Lenka Leon
Jak se kroti makleri aneb Nejenom laska zaludkem prochazi
Nikdy bych neverila, ze prace v bankovnictvi muze byt taky nekdy ohromna sranda. Kdyz se obcas rano nemuzu probrat a zivam jako o zavod, staci jenom pres prosklenou zed nakouknout na nase maklere a clovek je hned vzhuru. Ti tam, na rozdil od vetsiny z nas, krepci uz od ctvrte hodiny ranni a nadopovani kofeinem se zapalene prekrikuji, triskaji telefonem, nadsene tleskaji, povykuji, kazdych 15 minut leti na zachod, vyskakuji z zidli, ktere spis slouzi jako perovaci pruzinky a hazi po sobe co jim prijde pod ruku, vcetne oranzovy micudy. Kdyz jim s predstiranou prisnosti nahodou pohrozim, ze u stropu jsou protipozarni cidla, ktere kdyz trefi, budou osprchovani od hlavy az k pate, ani nemrknou a micuda okamzite leti mym smerem. Proste neskutecna ZOO. Vzdycky jsem si myslela, ze jsou ve svym maklerskym tranzu a nevnimaji svoje okoli. Presto jsem dnes k mymu udivu vsechny ty pavijany do jednoho zkrotila.
Lenka Leon
Takovej normalni den na zapade divokem
Mam doplnit perex k clanku, protoze je kratky. Jenomze clanek uz neexistuje a ani ho nejde zmenit z aktivni na pasivni. To jsou veci na tom svete.
Lenka Leon
O pracovnim pohovoru a kapesnicku na cele prilepenem
Tak si predstavte, ze byste strasne radi ziskali praci, o ktere jste uz tak dlouho snili. V te divoke kapitalisticke a konkurecni dzungli vybrali prave VAS a pozvali si vas na pohovor. Samozrejme, ze se dukladne pripravite a jeste dukladneji oblecete, abyste na sveho potencionalniho zamestanvatele udelali ten nejlepsi dojem. Upravena a profesionalni vizaz je urcite jednou z nekolika veci, ktere si vas potencionalni zamestnavatel bezesporu povsimne. Inu i ja jsem pred par lety hledala praci. Po skonceni studia mezinarodnich vztahu jsem si, mimo jine, poslala i prihlasku na staz v Evropske komisi ve Washingtonu. Prevelice me lakala prilezitost nahlednout do taju EU, ktere jsem doposud znala pouze ze skolnich skamen ci medii. Pochopitelne jsem tedy zajasala, kdyz jsem se dozvedela, ze asi z tech peti stovek uchazecu vybrali prave me. Muj vysneny pohovor se vsak zmenil v zoufalou scenu, kdy ze sebe stiram cary papirovych kapesnicku za pritomnosti horkokrevne (a znacne vyjevene) Rekyne.
Lenka Leon
O nahatych medvidcich aneb Ach ta zapeklita anglictina!
Myslite si, ze plynule a s prehledem ovladate anglictinu? Nebo se teprve prodirate zacatecnickym kursem a vas jazyk pripomina spis nejaky zamotany namornicky uzel? Tak ci onak, s cizi reci se da zazit spousta srandy i trapasu. Posudte sami.
Lenka Leon
Batole a vibrator
Pred nekolika lety jsem si behem studii privydelavala na skolne hlidanim jednoho batolete. Bylo to celkem prijemne odreagovani od politickych teorii ci dlouhych veceru stravenych se Stalinem. Tohle batole vsak nebylo ledajake. Jmenovalo se Charlie, ale ja jsem si ho “pocestila” na Karlicka. Nic nenamitalo. Bylo nesmirne vynalezave a zvedave a nenechalo se jen tak necim zaskocit. Jednoho krasneho dne mne vsak ono batole dostalo pekne na kolena. Primo pred nosem mi totiz vitezoslavne zasermovalo vibratorem jeho velevazenych rodicu. Jeste ke vsemu za velevazene pritomnosti jednoho z nich.
Lenka Leon
Setkani s americkym zakonem aneb jak me serif po dalnici nahanel
Tak uz se jednoho dne stalo a mne tu byla udelena pokuta za rychlou jizdu. Tedy zadna sranda, co vam budu povidat. Jeste ted se mi trese hlas a kolena pri vzpomince nad blikajicim majackem za mym autem a na vse, co nasledovalo. Nikomu bych to neprala.
Lenka Leon
Kominicek aneb Sladky trapas na letisti
Tak zase po roce letim do rodne hroudy oslavit Jeziska a trochu si uzit snehu na Vysocine. Let z druheho konce zemekoule je dlouhy a unavny, zvlaste pridate-li k tomu par vriskajicich batolat a obcasne turbulence, ktere s vasim zaludkem, naplnenym nestravitelnou letadlovou stravou, zamavaji asi jako kdyz jste poprve v zivote na Matejske pouti. Behem letu se seznamuji s dalsi krajankou a tak nam to alespon trochu lepe utika tlachanim o vanilkovych rohliccich a Popelce.
| předchozí | 1 2 3 | další |
