Anděl smrti blažené..

Moudrost ukrytá v sochách. Nejlepším rádcem je vědomí vlastní smrtelnosti. Anděl smrti blažené či anděl smrti žalostné?

  Nedávno jsem se zaujetím sledovala krásný cyklus "Barokní srdce Evropy". Byly tam nádherné záběry nadčasových staveb a krajinných kompozic. Mimo jiné i Braunovy sochy v Kuksu- zaujali mne andělé smrti blažené a žalostné. Právě vědomí naší konečnosti nám dává nejlepší vodítka pro naše další směřování, i pro každodenní život..

  Všichni jednou zemřeme (a jak se říká, nevíme dne ani hodiny)- proto je dobré žít tak, abychom na konci nemuseli litovat..

  Nemuseli litovat, že náš život nebyl naplněný.    

  Nemuseli litovat, že jsme v honbě za vlastním naplněním zanedbávali své blízké.

  Nemuseli litovat, že v našem životě bylo málo radosti.

  Nemuseli litovat, že jsme příliš hýřili a radovali se, a nezanechali po sobě pořádné dílo.

  Nemuseli litovat, že jsme si příliš odpírali.

  Nemuseli litovat, že jsme si příliš dopřávali- a třeba si tím zničili zdraví.

  Nemuseli litovat, že jsme po sobě zanechali dluhy, nenapravené křivdy a škody, nedokončené a zanedbané věci, zničené životní prostředí a vyčerpané zdroje..