Premenstruační fáze nemusí být pohroma aneb dobrou komunikací ke zlepšení vztahů..

Jak jsem se naučila konstruktivně komunikovat a uznávat své potřeby. Jak mi to zlepšilo sebe-vědomí, partnerský vztah i dosahování společných cílů.

V premenstruační fázi pro nás může být obtížnější komunikovat tak, abychom byly v pohodě my i okolí; a dařilo se úspěšně spolupracovat na projektech. Tato doba svou charakteristikou odpovídá podzimnímu období- máme tendenci vše podstatné dokončit a postupně zvolňovat a ladit se na "zimní" nabírání sil (doba menstruace). Máme silný smysl pro pořádek a organizaci- a máme tendenci všechno a všechny organizovat podle svého- v této době totiž máme pocit, že všechno organizujeme nejlépe ;-) A většinou je to i pravda- ale naše urputné prosazování svého může vést i ke zkáze společného projektu. Na konci této fáze nám také ubývá energie, míváme pocit přetíženosti- a toho, že nám nikdo nepomáhá (často také proto, že jsme předtím svou přeorganizovaností případné pomocníky odehnaly ;-) 

Často jsem v této fázi poznala negativní dopad své přehnané kritičnosti a nezvládnuté emotivnosti. Až jsem se naučila komunikovat lépe :-) Včera jsem byla velmi unavená, doma nepořádek, čekala mne večerní práce- a já se najednou cítila "ukřivděně", že tu uklízím jenom já (a neschopně, že tu je binec). (Partner mi hodně pomáhá s dalšími věcmi a má toho také dost- ale když je člověk unavený a přecitlivělý, tak prostě vnímá hlavně svůj momentální problém ;-) 

Dřív bych asi partnerovi spustila "vytýkavou" a ukřivděnou notu (a sama si v duchu vytýkala, že to nezvládám), on by se urazil- a bylo by.. Já bych se cítila špatně, on by se cítil špatně, syn by se cítil špatně, nepořádek by zůstal.. 

Už jsem se ale naučila respektovat se, že někdy potřebuji zvolnit, abych načerpala síly, nevyčítat si, že kupodivu nejsem nepřirozeně "dokonalá" (já myslím, že právě v té "nedokonalosti" je ta pravá "dokonalost" ;-). Naučila jsem se oceňovat, co jsem do této chvíle dokázala. S tímto vnitřním nadhledem a bez zbytečných mindráků se mi pak mnohem lépe komunikuje. 

Další věc je umět vyjádřit své pocity a potřeby. Když se mračíte nebo moc mlčíte nebo reagujete přecitlivěle, afektovaně- tak si to druzí většinou berou osobně, protože netuší, co se s vámi děje. Když řeknu, že se necítím dobře, protože mám ten a ten problém, tak se ke mně okolí chová chápavěji a nápomocněji. Když nastíním, co bych potřebovala (bez tlaku na to, že se to musí uskutečnit)- tak se často dočkám i pomoci (kterou nezapomínám ocenit). A tak mne včera potěšilo, že po mém příchodu z práce byla ta kupa hraček rozházených po celém obýváku uklizená :-) 

Komunikace je mocná čarodějka! :-)