Chtěla jsem původně pokračovat v popisu italské Ligurie, který jsem ještě nedokončila, ale protože jsem se včera vrátila z Tallinnu, měla bych asi udělat malou přestávku. Pobaltské státy jsou veskrze zajímavé a v některých věcech se velmi liší od ostatních států evropské unie, ale to největší překvapení mě čekalo až v sobotních Lidových novinách, které jsem četla během sobotního odpoledního letu letadlem Českých aerolinií.
Estonské pivoLenka pokorná
Jak píše v Lidových novinách ze dne 9. července Petra Procházkova, doporučuje ministr obrany Estonska Mart Laar svým spoluobčanům, aby vstupovali do dobrovolné vojenské organizace Kaitseliit , která spadá pod velení estonské armády. Mělo by to být vojensky zdatné sdružení lidí, připravených vést případnou partyzánskou válku proti případnému ruskému napadení. Za druhé světové války bojovali finští vojáci na třech různých stranách – v sovětské armádě ti, kteří byli odvedeni ještě před vpádem Německa (asi 20 tisíc), v hitlerovské armádě bojovali ti, kteří byli odvedeni po okupaci Německem, těch bylo asi 70 tisíc, velká část z toho v SS a jen asi 2000 vytvořilo v roce 1943 samostatný oddíl ve finské armádě. Jak velká je asi estonská armáda dnes?
Partyzáni byli pro mě v dětství hrdinové, protože i můj tatínek se považoval vzhledem ke své účasti na bojích o Prahu za partyzána. Nedovedu si představit, že by ministr obrany vážně vyzýval své občany k přípravě na partyzánský boj. I když v Estonsku je lesů mnoho, kde se partyzáni shromažďují i dnes v Africe a Latinské Americe, na hranici s Ruskem je převážně voda, tedy slavné Čudské jezero (estonsky Pipsi), na kterém se konala slavná bitva, ve které Alexandr Něvský, kníže novgorodský, porazil v roce 1242 Livonské rytíře, snažící se proniknout do jeho země. Ta bitva se konala v dubnu na ještě zamrzlém jezeře a po tomto knížeti se jmenuje i hlavní pravoslavná katedrála Tallinnu. Ale na jezeře se nikdo moc neschová.
Zajímalo by mě, jestli by rusky mluvící obyvatelé Estonska, kterých je hodně hlavně právě u hranic s Ruskem v nehostinných krajích kolem Narvy, kde průmysl většinou zkrachoval, bojovali proti estonským partyzánům za Rusko. Jestli by chtěli být zabiti za Rusko, když jejich život by v dnešním Rusku nebyl snazší, protože na severu Ruska jsou všechna města kromě Sankt Petěrburgu nehostinná, jenom prostě kvůli klimatickým podmínkám a neúrodné půdě. V Estonsku je půda také chudá, ale aspoň je tu moře a velmi malý počet obyvatel a blízcí sousedé Finové, připravení jezdit do Estonska na víkendy za dostatkem levného alkoholu, který doma nemají, čímž podporují estonské hospodářství.
Nevěřím, že by v dnešní Evropě mohli proti regulérní armádě bojovat partyzáni. Malý stát jako Estonsko by mohl být zničen během jednoho dne. Ale proč by někdo chtěl ničit malou zemi, kam se dá jezdit na dovolenou, kde je krásná příroda, moře a kde v létě není nikdy opravdu tma, kde ani moc neprší a slunce když svítí snad dvacet hodin za den, tak vyhřeje i mělké moře, zemi, kde se dá popíjet celou noc, protože spát se za světla stejně moc nedá?
