Víno prý letos bude u nás výborné. Určitě to našim vinařům přeji, snad se některým povede i tak dobré víno, které jsem letos v červnu pila v Itálii v oblasti Cinque Terre, psala jsem o tom do blogu a nějakého fanouška vína z jihu Moravy to dost rozzlobilo.
Lednický parkLenka Pokorná
Letos poprvé jsem byla na víně ve valtickém sklípku (já vím, je to ostuda, v mém věku, ale někdy se začít musí), což ale samozřejmě neznamená, že jsem nikdy nepila jihomoravská vína. Určitě ano, ale většinou to bylo doma, na návštěvě, v pražské vinárně nebo dokonce v kanceláři. Samozřejmě dle nového trendu je správné požívat potraviny v místě jejich vzniku. Doprava má vždy vliv na kvalitu potravin. Před pár lety jsem pěstovala na zahrádce hlávkový salát, ředkvičky, jahody...Teď na to nemám čas (a také mě to stejně nikdy moc nebavilo), a tak salát radši ani nejím, protože ten ze supermarketu vypadá spíš jako umělý, než vyrostlý v zemi pod sluncem. A pokud je ze skleníku a z hydroponie, tak je určitě hygienický, ale že by byl zdravý a chutný?
A tak i víno z Valtic chutná nejlépe ve Valticích (a víno z Cinque Terre v Riomagiore nebo Manarole). Vinných sklípků je tu skoro tolik jako obyvatel, je tu střední škola pro vinaře, v Lednici je dokonce vysokoškolská vinice a vinné sklepy. Víno se zatím snad ještě v hydroponii nepěstuje. Proto je ještě víno z každé vinice jiné, ale čím bude jeho pití populárnější, tím víc nám takové hydroponické globální víno hrozí.
Dnes jsem byla nakoupit u nás v Penny Marketu. Nakoupila jsem asi za 550 korun a paní pokladní mi přidala láhev vína. Zadarmo. Víno plněné v Mutěnicích, oblast „Alfoldi Borvidek“ (tedy jestli jsem to dobře přečetla, je to někde v Maďarsku). Pokud každý, kdo nakoupí potraviny za víc než 500 Kč, dostane láhev vína, čeká naše zpracovatele hroznů skvělá budoucnost.
Valtice a Lednice patřily Lichtenštejnům. Bohatý rod měl zámek ve Valticích a chatu v Lednici, paláce v Praze a ve Vídni. A také mají nepřístupný středověký hrad ve Vaduzu. Vaduz je hezké čisté městečko jako z pohádky, sídelní obec (vlastně to není město, na rozdíl třeba od Valtic nemá městská práva, i když má asi o dva tisíce obyvatel více než Valtice, tedy asi 5100 Lichtenštejnců) vlastního lichtenštejnského státečku, umístěného mezi Rakouskem a Švýcarskem. Praktické místo pro několik soukromých bank, ale nepamatuji si, že bych tam viděla nějaké vinice.
Peníze jsou super a dá se za ně koupit spousta vína. Ale bydlet v kamenném hradě vysoko v horách, i když jinak v dobrém místě, rozhodně není stejné, jako mít velký pohodlný barokní zámek 70 kilometrů od Vídně, chatu 10 kilometrů od domova, koně, lodičky a vinohrady, vinné sklepy a lesy. A to teď Lichtenštejnové nemají. Památka UNESCO Lednicko-Valtický areál patří českému státu. Ale tomuto státu zase nepatří žádné banky. Ty by se tedy na opravu obou zámků a údržbu ostatních staveb a lesů rozhodně hodily. Z fondů Evropské Unie sice Lednice dostala skoro půl miliardy korun na rekonstrukci komplexu jízdáren, přiléhajících k zámku, ale otázka je, jestli je dokáží příjemci rozumně využít. Knížepán Lichtenštejn by to asi dokázal lépe.
V bývalé chatě Lichtenštejnů a v jejich zahrádce je za hezkého počasí asi stále plno návštěvníků. Minulou sobotu tu byla svatba, po parku chodila studentka, sbírající údaje o návštěvnících do své bakalářské práce, o vody fotografoval profesionál v červené větrovce slečnu v chlupaté čepici a kraťáskách. Slečna průvodkyně druhého zámeckého okruhu líčila některé perličky ze soukromého života již zemřelých příslušníků rodu a jejich návštěvníků. Některé osudy, hlavně osud knížete Františka I., který zemřel v roce 1938 a tak jako poslední mohl jezdit do Lednice kdykoliv chtěl až do smrti, jsou jako z červené knihovny. Ani na zámku nebylo vždycky všechno jednoduché.
Co by se asi stalo, kdyby Lichtenštejnové dostali své bývalé panství zpět? Mohli by vyhlásit jeho připojení k Lichtenštejnsku?
