Trojský kůň je symbolem pro vetřelce, kterého vpustíme do svého domu a přitom si nechceme uvědomit, že se k nám vtírá, aby nás zničil. Varování zkušenějších a opatrnějších nedbáme, a tím můžeme způsobit zánik bohatého státu.
O trojské válce vyprávěl básník Homér a měla se odehrávat ještě několik set let před dobou, kdy žil, historie byla zapsána až v 6. století před Kristem. Tato dobrodružná historie byla zpracována mnoha dalšími umělci, trojského koně poprvé popisuje až římský básník Vergilius, který také považuje Řím za následníka Tróje, protože Romulus a Remus měli být synové jednoho z Trójanů. Také naši předkové ve středověku milovali historii trojské války, možná je Kronika trojánská dokonce nejstarší tištěnou českou knihou.
Město Trója se nacházelo kousek od průlivu ze Středozemního do Černého moře. Bylo to nepochybně po mnoho století velmi bohaté město, které využívalo své polohy při vjezdu do průplavu, kterým musely projíždět stovky obchodních lodí, závislých na příznivém větru a proudu. Voda proudí obvykle z Černého méně slaného moře do Středozemního, takže plavba na sever byla v době, kdy lodě závisely na veslařích a na příznivém větru, mnohem náročnější, než plavba opačným směrem a lodě čekaly na příznivý vítr v přístavech v zálivu u Tróje (na kterém se dnes ve velkém jako na úrodné půdě pěstuje ovoce a zelenina) a město velmi bohatlo. Ta ukradená Krásná Helena asi nebyla skutečnou příčinou desetileté snahy Řeků, největších obchodníků Středomoří, o dobytí Tróje.
Průlivu mezi Černým a Středozemním mořem se tenkrát nevyhnula žádná dálková přeprava zboží, které civilizovaný svět v době bronzové potřeboval. Sůl, měď, zlato, koně, keramika, oleje, jantar, to všechno se dopravovalo po vodě, protože to byla nejlevnější a nejrychlejší cesta. A asi i nejbezpečnější, pokud někdo ovládal přístavy a nebezpečná místa u pobřeží. Většina plavců ve starověku byli Řekové a většinu pobřeží Středozemního i Černého moře ovládaly osady, založené Řeky. Kdo byli tehdejší Trójané, to nevím. Možná Chetité nebo jiný národ Malé Asie. Ale bohatí byli díky strategické poloze města nesmírně. Takže přišla snaha tehdejších Řeků je z města vyhnat a dosadit vlastní správu. Což se nakonec po mnoha letech za pomoci lsti, tedy Trojského koně, podařilo.
Jen dva Trójané, věštci Kassandra a Laokoon, nevěřili, že dary můžou být darovány bezelstně, ale nikdo nevěřil jim. Přestože tu historii znají Evropané už nejméně tři tisíce let, pořád si mnoho z nich myslí, že dary se dávají pouze z dobrého srdce. Ale není to tak a nikdy nebylo. Za každý dar chceme vždy dostat nějaké vyrovnání. Nejde samozřejmě vždycky o materiální výhodu, ale takové uspokojení, že jsem lepší, než ti druzí, kteří nic nedávají, může jistě někomu být dostatečnou odměnou. Ale většinou jde prostě o ten materiální užitek, zkrátka o PRACHY.
Trojských koní běhá tím více, čím více je nás lidí na Zemi. Většina z nás je včas neodhalí. Jsou to ti „šmejdi“, tahající peníze převážně z penzistů, organizátoři „letadel“ různého druhu, ale i politici, kteří nám v předvolební kampani naslibují modré z nebe a v lepším případě potom nemají potuchy, jak ty sliby splnit, v horším případě s nějakým plněním ani moc nepočítali.
Trójané svůj byznys dělali otevřeně a věděli, že je všichni tehdejší obchodníci se zbožím vzácnějšího výskytu potřebují. Jejich relativně snadno získané peníze vyvolávaly závist u těch, kteří se na svůj výdělek museli více snažit. Proto byla také Trója za čtyři tisíce let své historie několikrát zničena.
Tu historickou Tróju po více než tisíci let po jejím zániku vykopal podle návodu starověkého básníka Homéra německý obchodník Heinrich Schliemann. Na vykopávky si vydělal jako obchodník v Moskvě (dodával prý mimo jiné Rusku suroviny v době Krymské války) a se svou ruskou ženou měl tři děti. Ona s ním ale nechtěla cestovat a tak se s ní nechal rozvést (ve státě Indiana v USA) a oženil se podruhé s krásnou Řekyní.
Poklad, který spolu se svou ženou Sofií v Tróji vykopal, odvezl do Německa, ale nyní je v Puškinově muzeu v Moskvě. Osobně jsem ho tam loni viděla. Rusko tento poklad (ale i další věci, odvezené v květnu 1945 z Německa) považuje za válečnou kořist. (Nebo možná za náhradu alimentů pro první ruskou Schliemannovu manželku a její děti? Jestlipak ještě jeho potomci v Rusku žijí?)
Dnes ještě pořád je lodní doprava důležitá, hlavně pro dopravu miliard kusů relativně levných věcí, které pro celý svět vyrábí Čína. Ty kontejnery s čínskými hadříky a hračičkami jsou také takoví trojští koníci. Bereme je a nechceme slyšet, že se v nich skrývají dobyvatelé.
