Svatý kníže Václav, potomek migrantů

Migranti, to jsou dnes takoví ti mladí a zdraví lidé, schopní sehnat značné peněžní částky (i když přicházejí ze zemí, kde se válčí nebo nedávno válčilo),

schopní vydržet tisícikilometrové přesuny pěšky nebo nepohodlnými dopravními prostředky, přesvědčení o svém právu na lepší život za každou cenu a proti všem.

Uprchlíci, potažmo migranti byli i staří Čechové v čele s Praotcem Čechem. Ti byli také asi vesměs mladí a „dědky“ si vezli na vozech nebo nesli na zádech, přičemž stařečky nepochybně nechali ve Staré vlasti. Přišli z Východu, možná z jihovýchodu a usadili se převážně ve středu Čech, kde se tehdy nacházely zbytky dřívějších keltských a germánských kmenů, které nestihly odejít na Západ s praotcem Bretoncem.

Češi usoudili, že tady by se mohli na nějakou dobu zastavit, využít zemi již částečně v minulosti kultivovanou a odlesněnou, takže zasít obilí a vypustit kozy a skot na na louky nebyl žádný problém. Protože elity Keltů a Germánů odmigrovaly, nebyl problém vytvořit s jejich zbytky nový český národ. Českých migrantů prý tehdy bylo velmi mnoho, asi sto tisíc. A za pár set let se díky Svatému Václavu a jeho bratrovi Boleslavovi stali národem. Už tu jejich potomci a potomci těch, co přišli později a také zůstali, žijí tisíc a pět set let.

Český národ byli ti, co žili v Čechách (zemi velmi snadno definovatelné) a posléze i na Moravě, nezávisle na jazyce obcovacím, i když dřív bylo běžné, že mnoho lidí bylo schopno se domluvit ve více jazycích, což dnes úplně běžné není, ale rozhodně by být mělo. Ti dnešní migranti vědí, že s jediným jazykem nevystačí, i když jejich mateřštinou je převážně velmi rozšířená arabština.

Naši sudetští Němci byli migranty. Přicházeli do Čech, aby dosídlovali kraje, kde nebylo dost místních lidí. Kdyby zůstali Čechy a neusoudili, že jsou stejný národ s Němci z Říše, mohli tu s námi ještě bydlet. Jenže za chyby se platí, i když ty chyby se staly jenom omylem, protože kultura českých Němců byla rozhodně víc podobná té české, jak jsem se ostatně doslechla i od těch, kteří v mládí museli z Československa po válce odejít a později se vraceli jako turisté.

Být migrantem je velmi běžné. Jednoho migranta máme v rodině, přišel po válce z Řecka, vystudoval tu a už tu zůstal, ovšem většina jeho rodáků se vrátila. S několika dalšími migranty, tentokrát z rovníkové Afriky (z Ghany) a ze Sýrie, jsem studovala. Několik z nich po jistých problémech v začátcích studia „emigrovalo“ z Prahy do Německa (západního) a posléze se živili obchodováním elektronikou mezi Prahou a Mnichovem (bylo to v 80. letech).

Všichni jsme potomky migrantů. Pokud je to pravda a lidé vznikli v Africe, museli odtud postupně odcházet a šířit se po celém světě. Měli tu odvahu odejít, i když měli jen kusy kamenů a hole v ruce, později už šikovnější zbraně na obranu před zlými duchy a na zabíjení menších i větších zvířat, jejichž smrt jim pomáhala přežít. Odešli z Afriky a museli projít přes dnešní Jordánsko, Sýrii a Turecko, aby se dostali do Evropy. Prošli přes dnešní Saudskou Arábii a Irák a Írán, aby se dostali do Asie.

Ti lidé se zátěží a s nutností obstarávat si cestou potravu ušli jen několik kilometrů za den a někdy se museli docela zastavit i na dlouhou dobu. Ale potom šli dál. Nebloudili po poušti a nemotali se v kruhu, jako Židé po odchodu z Egypta, kteří museli zapomenout na to, že žili v neuvěřitelně bohaté zemi a že ji dobrovolně opustili.

Ti první migranti se na dlouhou dobu zastavovali v místě, kde se jim líbilo. Jejich rodiny žily ve vybraném místě třeba i několik set let a potom se podmínky změnily a oni se posunuli dál, až lidé obsadili celou Zemi. Teď je lidí víc než sedm miliard a pořád nás přibývá. Ale pořád mnozí z nás zjišťují, že tam, co se usadili, se už nedá dobře žít a chtějí se posunout. Ale to je těžké, protože všude už někdo žije.

Ten přesun je dnes proti dobám minulým velmi rychlý. Pro přicházející lidi není mezi usedlými dost místa, nikde není k dispozici rychle dostatek bezpečného místa k přespání a doba, kdy si každý příchozí pod Řípem prostě mohl postavit domek ze dřeva a roští, je pryč. Ale i tak do Česka přišli za posledních dvacet let tisíce migrantů, tedy asi půl milionu, což je dost. Nehrnuli se sem ale v procesí, připomínajícím neuvěřitelně dlouhý prvomájový průvod, jak to dělají nynější migranti, putující přes Turecko a Balkán. Těm chybí jenom transparenty a alegorické vozy, hesla ale skandují. Tedy jedno heslo - „Germany!“.

Proč se vydali na cestu všichni najednou, je zatím nejasné. Říká se, že to je tou válkou, ale válka je v těch oblastech, odkud odcházejí, už několik let. Někdo musel vyvolat paniku a ješitní Němci ji ještě přikrmili. Kdo to asi byl?

(Ale opravdu nevěřím, že to byli ti "všemocní" Američané, kterých se z neznámých důvodů hlavně od nás na Východ kdekdo bojí.)