Prý to byla láska. Jezdit v zimě v Petrohradě nebo v Moskvě na saních je jistě romantické, ale zima v Rusku trvá dlouho a kdo si to mohl dovolit – což ve druhé polovině 19. století nebyl z Rusů jen tak někdo, začal jezdit na Azurové pobřeží. Zatímco z Anglie sem jezdili jen „obyčejní“ lordi, z Ruska přijela hned carevna Alexandra Fjodorovna, vdova po Nikolaji I. Přijela na palubě vojenské carské flotily, která zakotvila ve Villefranche.
Ruské Azurové pobřeží
A od té doby sem prý jezdily carské rodiny každou zimu až do roku 1917. Carové, carevny, velkoknížata..., někteří tu zůstávali většinu času. Carská rodina tu vlastnila několik nemovitostí v centru nové části Nice, za carem se sem stahovaly další bohaté rodiny, vznikl tu první ruský kostel v zahraničí. Po roce 1917 sem začínali jezdit bohatí Rusové na trvalo. V roce 1930 tu mělo být asi 5300 Rusů.
Kolik jich tu žije teď, to netuším, ale určitě tu nějací budou. A samozřejmě sem jezdí na výlety a na prázdniny, jako jakýkoliv jiný Evropan. Chodí po promenádě Angličanů (promenáda Rusů tu kupodivu není, asi to nebyli takoví chodci jako Angličané), možná zajdou i do ruského kostela nebo do muzea jejich slavného skororodáka Marca Chagalla.
Jeho muzeum, vlastně galerie, postavená přímo pro obrazy věnované příběhům Stvoření světa a Písně písní. Marc Chagall musel být úžasný člověk, nadaný, veselý, společenský. A jakou měl radost, když mu otevřeli v roce 1973 vlastní galerii v Nice! To mu bylo osmdesát tři. Umřel v devadesáti osmi letech ve vesnici kousek od Nice, St.Paul – de – Vence a je pohřben na hřbitově s výhledem na moře. V jednoduché hrobce, na které leží pár oblázků se vzkazy, s díky za to, jakou radost jeho díla dodnes dělají všem, kdo mají příležitost je vidět.
Marc Chagall pocházel z Vitebsku, to je dnes v Bělorusku. V Bělorusku jsem byla v životě dvakrát, na začátku a na konci osmdesátých let. Nevím, jak ta města, ve kterých žili několik set let převážně Židé, vypadala, zřejmě po nich nic nezbylo. Několikrát tudy ve 20. století prošla válka, která židovské „štetly“ zničila, ale příroda tam byla asi vždycky nevlídná, což podle mě právě umožnilo vznik zvláštní židovské kultury, protože nikdo jiný se tam moc usazovat nechtěl. V některých těch městečkách žilo až 80% lidí židovského vyznání. A tam se narodil Marc Chagall. Asi měl v životě ohromné štěstí. Ne jen proto, že měl ohromné nadání a tak se mu poštěstilo opustit Vitebsk ještě včas, ale také proto, že se dostal na Azurové pobřeží, kde je spousta světla, hory a moře. V Bělorusku jsou hlavně řídké listnaté a borové lesy, louky a bažiny. Nejsou tu ani hory a krásná města, jen jezera, ve kterých se nikdo nekoupe.
Nicolas Sarkozy je francouzský prezident. Možná, že za týden už to tak nebude, ale vypadá jako typický Francouz. Ale zřejmě nemá vůbec žádnou francouzskou krev. Jeho předkové pocházejí ze „středovýchodní“ Evropy a možná, že z matčiny strany tam může být i nějaká ta příbuznost s rodáky Marca Chagalla. Vlastně si jsou docela podobní, malí, štíhlí, temperamentní...a udělali kariéru ve Francii. Ale Sarkozyho nikdo moc neobdivuje a určitě mu nikdo nepostaví žádné muzeum.
