Román Andělé a démoni od Dana Browna jsem nečetla. Když jsem se rozhodla, že před vánoci v roce 2009 pojedu do Říma, chtěla jsem se na cestu připravit a literární průvodce mi připadal jako zajímavá alternativa, ale jako obvykle jsem to nestihla. A tak jsem musela hledat své vlastní příběhy.
Forum RomanumLenka Pokorná
Tohle město jsem ale poprvé navštívila už začátkem června 2006. Letěli jsme ve čtvrtek 1. června a druhého u nás začínaly volby do parlamentu. Volební průkaz jsem si na rozdíl od některých politicky uvědomělejších spolucestujících nevyřídila a tak jsem neměla tu čest navštívit české velvyslanectví a podpořit některou z politických stran, na jejichž fungování přispívám ze svých daní. Kdoví, třeba i můj volební hlas, který propadl, rozhodoval o tom, co se po těchto volbách dělo. Ale to jsem předem nevěděla.
Ten večer jsme se procházeli po Římě a dorazili jsme i k prezidentskému paláci. Tam právě probíhala slavnost při příležitosti Dne republiky, to je výročí dne, kdy 2. června 1946 lidové referendum rozhodlo o zrušení království a vzniku Italské republiky. Akce se konala za účasti nově zvoleného prezidenta Giorgia Napolitana. Celé náměstíčko bylo plné policistů, honosných aut, důležitých lidí a zvědavých turistů. Nebe bylo jasné a svítil měsíc. Prezident se narodil v Neapoli v roce 1925, je to starý pán a nemá žádnou moc a jako bývalý člen Komunistické strany Itálie a nyní člen Levicové demokratické strany je to hlavně symbol italské plurality, první komunistický prezident Itálie.
Druhého června ráno jsme navštívili Vatikán, nejdříve jeho muzea s úžasnou Sixtinskou kaplí, kde se bohužel nesmí fotografovat. Nemusela bych ani tak mít na vlastních fotkách Michelangelovo dílo, jako bych ráda zvěčnila ty desítky lidí, kteří stojí v sále s hlavami zvrácenými ke stropu. Když jsme z muzea vycházeli a chtěli se vydat ke chrámu svatého Petra, spustila se bouře. Většina turistů samozřejmě neměla deštníky a tu se před východe začali scházet pouliční prodejci, nabízející barevné skládací deštníčky. Koupila jsem červený od komunikativního Pákistánce, kterého zajímalo, odkud pocházím, za nekřesťanskou cenu 10 EUR, nicméně výdaj se rozhodně vyplatil, protože cestou nás zastihlo dokonce krupobití.
V Monumento Vittorio Emanuele jsou výstavní síně otevřeny v pátek dlouho do večera. Kromě opravdu úžasné výstavy obrazů Amadea Modiglianiho tam byla i výstava o římských školách. A tak jsem zjistila, že Marcello Mastroianni byl studentem státní průmyslové školy Duca d´Aosta v Římě. Je vidět, že jeho rodiče byli prakticky zaměření. A praktické vzdělání se hodí, i když se vlastně chceme živit uměním. Poprvé jsem tady také viděla použití holografické projekce, která působí opravdu pozoruhodně a dokáže člověka strhnout.
Když už je člověk na návštěvě v Římě, měl by také navštívit papeže. V programu cesty to tedy nebylo, ale když už jsme tady.... V Římě byla pouť, bohužel nevím k jaké příležitosti. A tak po náhodném setkání naší nekatolické skupinky turistů s kardinálem Vlkem v jeho kostele na Lateránském pahorku jsem čirou náhodou odpoledne přešla Andělský most, tam mi někdo dal do ruky petlahev s vodou a zastavila jsem se na konci promenádní cesty, postavené pro účely setkávání papeže s prostým lidem. A už jel kolem – papež Benedikt XVI. – Josef Ratzinger z Německa - na otevřeném vozíku podobném traktoru. Připadala jsem si skoro jako dříve na prvního máje u nás. Potlesk, mávání, dlouhé čekání na nejdůležitějšího člověka...
V neděli odpoledne bylo krásně a u fontány Di Trevi byla spousta lidí. Turisté fotografovali jeden druhého, házeli do kašny drobné mince, profesionálové mince pomocí speciálních teleskopických mincí zase vytahovali. Radost pro všechny. Kromě jednoho mladého páru, myslím že asi z Velké Británie. Ti dva se vydali na víkend do slunné Itálie, ale nejeli sem se stejnými úmysly. On chtěl svou dívku požádat o ruku a předat jí právě zde, u fontány zásnubní prsten. Ale ona s tím nepočítala a odmítla ho. La Dolce Vita.
Při druhé mé návštěvě Říma o třetím adventním víkendu roku 2009 mě překvapilo, že tady nebyla skoro žádná adventní výzdoba. Vánoční strom před bazilikou Svatého Petra teprve začínali zdobit. V sobotu už byl před Lateránskou bazilikou vánoční trh. V některých kostelích byly vystaveny malé jesličky. Ale ty pravé předvánoční přípravy začínají v Římě asi o stříbrné neděliv centru města pod Španělskými schody. Ještě nikdy jsem neviděla tak plné ulice s luxusními obchody. Ještě nikdy jsem neviděla dlouhé fronty před prodejnou značky Dior. Ještě nikdy jsem neviděla tolik žen v norkových kožiších v jedné ulici.
La Dolce Vita
