Retro je teď velká móda. My všichni, nejen u nás v Česku, ale i v celé Evropě vzpomínáme na dobu, kdy bylo ještě všechno v pořádku. Nebo, pokud nebylo, tak nám to dnes po letech tak připadá. Před dvaceti a více lety jsme byli o dvacet a více let mladší a představovali jsme si, že v budoucnu, které nyní je přítomností, bude všechno ještě lepší. Ale ono se to nestalo.
Baltské mořeLenka Pokorná
Před třiceti lety jsme my, kdo jsme žili na východ od Západu doufali, že to jednou praskne a my se budeme mít jako ti Zápaďáci. Zvlášť to platí pro naše nejzápadnější spolutrpitele, Východní Němce. Pro ty bylo všechno těžší, protože si to dovedli mnohem lépe představit, jak by jim mohlo být, protože tak už bylo několik desítek let jejím bratrancům. Německá demokratická republika byla také nejzápadnější zemí, kam naše generace mohla v mládí jet bez jakýchkoliv problémů. Proto jsme jezdili i k Baltickému moři, ačkoliv je studené a proto na koupání moc není. Jezdilo se snad dokonce i do Polska, kam k moři dnes nejezdí už vůbec nikdo.
Ale je to moře a je blízko. Do Bulharska bylo daleko a nedalo se tam jet jen tak. Některým zvlášť dobře vybraným z nás se podařilo vyjet i jinam k Černému moři, například na Krym nebo do Soči. Ale všude se nám líbilo, protože MOŘE nemáme a tedy cesta k moři je naše „cesta za hranice všedních dnů“.
Dnes to pro většinu lidí není problém, vyrazit na dovolenou k moři. Jenže s postupující krizí, i když národní banky vesele tisknou peníze, peněz mezi lidmi ubývá a zase se začíná šetřit. Jak se u nás říká, „dobře už bylo“ a vzpomínky jsou obvykle hezčí, než byla ta skutečnost.
A že ty pláže tenkrát vypadaly nějak jinak než dnes?
