V dobách mého útlého mládí byla cyklistika docela jiná, než v posledních patnácti letech. Tehdy jezdili na kole venkované libovolného věku do práce a do obchodu, turisté na výlety a hlavně tu byl Závod míru. Závodem míru začínalo opravdové jaro. Na prvního máje někdy ještě sněžilo, ale potom, kolem devátého května, kdy závod začínal, už bylo krásně.
CyklistaLenka Pokorná
Závod míru byl velký etapový cyklistický závod, taková malá Tour de France nebo Giro d'Italia, cyklisté ujeli celkem kolem dvou tisíc kilometrů, to je velká akce na několik týdnů a tady se navíc ještě jezdilo na území tří států, Polska, NDR a Československa. Jako děti jsme cyklistům fandili a také jsme se na ně chodili dívat, hlavně na start jednotlivých etap.
Dnes jezdí na kole každý, máme cyklostezky za spoustu milionů, cyklistickou výbavu, horská kola, cyklistické přílby a barevné dresy s nápisy nosí i malé děti. Ale nemáme žádný velký cyklistický závod. Můj tatínek byl cyklista – individualista, jako kluk před válkou a za války jezdíval s kamarády na Máchovo jezero, potom později už jezdil sám každý den do práce z Hloubětína do Letňan (ale jen v teplém období roku, v zimě by na kolo nesedl) a o víkendech někdy na výlety (taky sám, bez rodiny). Když byl potom v penzi, jezdíval taky každý den, pořád na silničním závodním kole, denně ujel tak 40 kilometrů.
Jeden z tatínkových nejlepších přátel byl akademický malíř. A cyklista. A tak maloval pro Závod míru plakáty (nějaké jsme doma měli) a jezdil s nimi po trase. A jinak byl na své chatě v Českém středohoří, a tam za ním jezdil můj tatínek na kole. I po sedmdesátce klidně ujel přes sto kilometrů za den. Jezdil na závodním kole, na takovém, na jakém v sedmdesátých letech jezdívali závodníci. Sehnat závodní kolo Favorit v sedmdesátých letech byl problém. Ještě větší problém byl sehnat náhradní díly, aby kolo vydrželo v provozu. Ale náš tatínek měl štěstí, občas dostal nějaké díly z přebytků Závodu míru, hlavně potom v osmdesátých letech. Takže kola mu vydržela až do smrti a potom jsem je prodala kolegyni. Protože já na kole nejezdím.
Ale z konce 70. let mi zbyly nějaké fotky ze startu Závodu míru v Praze. Nevím, jestli jsou na nich nějací známí závodníci. Ale ta atmosféra tam určitě je.
