Proč některé východoevropské země, dříve republiky SSSR, sní o návratu do těch časů, kdy celý (jejich) svět mluvil víceméně plynně rusky a mezi jednotlivými (pseudo)republikami byly hranice jenom na mapě?
Proč Moldavsko, bývalá Moldavská sovětská socialistická republika, které nemá ani čtyři miliony obyvatel, je rozděleno na tři části, z nichž dvě se považují za víceméně samostatné, ale oficiálně by se rády připojily k Velkému Rusku, i když je nikdo neuznává a zbytková část Moldovy se pere mezi přikloněním se k EU a k Moskvě?
"The economy, stupid", to prý bylo heslo volební kampaně Billa Clintona (kterou vyhrál). Sovětský Svaz měl velkou ekonomiku – tedy rozměrem, ne výkonem. Některé části bývalého Sovětského Svazu dostaly ve své době jedno zadání, a to musely plnit. Například malá Moldavie dostala za úkol pěstovat obilí a vyrábět víno.
I dnešní Moldova je jedno velké pole. 95% povrchu země jsou pole. Pěstuje se obilí, kukuřice, slunečnice a víno. Nejsou tam prakticky žádné lesy ani průmysl. Většina lidí bydlí ve městech (údajně asi 70%), ale vesnice jsou velké, vzdálená jedna od druhé i víc než 10 kilometrů a často nejsou propojeny mezi sebou silnicí (byť i nezpevněnou), ale vede do nich jen slepá silnička.
Průmysl tu asi nikdy moc neexistoval, ani potravinářský, kromě zpracování vína. Vzhledem k tomu, že většina půdy je černozem, jakou v Evropě jen tak nenajdeme, je to i rozumné, nestavět tu velké průmyslové podniky. Vinné sklepy a asi i skoro všechny vinice v celé zemi patří státu. Nejsou tu skoro žádní soukromí vinaři, jací byli u nás vždy. Takže když se pan Putin rozhodne, že je třeba donutit Moldavsko k bližší spolupráci a odradit ho od spolupráce s Evropskou unií, stačí zakázat dovoz vína a jiných produktů moldavského zemědělství.
Když nynější moldavský prezident Dodon chtěl vyhrát volby, stačilo mu slíbit, že se dohodne s Ruskem na obnovení dovozu vína. To mu vyšlo. Ve vinných sklepích, prý druhých největších na světě, prý Putin dokonce slavíval své narozeniny. Teď už nebude muset, má své vlastní sklepy na Krymu…
Ohromné sklepy nedaleko Kišiněva vznikly po druhé světové válce v podzemí vyrubáním dlouhých chodeb z měkkého kamene, který odhaduji na opuku. Z tohoto kamene se stavěly sovětské domy v Kišiněvě a následně bylo rozhodnuto vzniklé dutiny využít pro výrobu vína. Základ sbírek archivních vín byla válečná kořist, část sbírky Hermanna Goringa. Dnes mají svá „archivní vína“ v tomto sklepě různí významní návštěvníci, třeba náš prezident Zeman. Několik set lahví dostal darem při své návštěvě, zůstaly ovšem v Moldavsku, ale může si je objednat, pokud bude něco slavit a dostane je rychlou poštou. Nebo možná kurýrem... Ve sklepě vystavují i lahev Becherovky. Je údajně z roku 1902, ale já podezřívám našeho pana prezidenta, že ji tam zapomněl...
