Vím o lidech, kteří jezdí do Řecka každý rok. Je tam krásné moře, dobré jídlo, v létě spolehlivé teplo a nejlepší světlo na fotky z dovolené. Já jsem byla v Řecku jenom třikrát. Je toho ještě hodně, co bych na světě ráda navštívila, ale fakt je, že všechno se stejně za jeden život stihnout nedá. A také je pravda, že jsem jako ostatní lidé. To, co je pro nás opravdu zajímavé, jsou naši sousedé na planetě, lidé. Zajímají nás jejich životy, starosti a radosti. Zajímají nás i jiní živí tvorové, nejvíc ti, kteří jsou nám nejpodobnější. A protože nemůžeme žít jiný než ten svůj život, druhé aspoň pozorujeme, povídáme si o nich a představujeme si, co si myslí a co cítí.
Řecká idylaLenka Pokorná
Na mých fotografiích, které jsem pořídila na všech třech mých cestách, v roce 2004 na Kykladské ostrovy, v roce 2009 na Peloponés a do Atén a v roce 2011 na Krétu, jsou lidé v Řecku. Jsou to nejen Řekové, ale i cizinci, kteří sem jezdí obdivovat památky, koupat se, nebo vydělávat si na živobytí. I v těch fotografiích je několik příběhů, které si můžeme domýšlet.
Řecko je turistická země, tak samozřejmě turisté fotí především turisty, i když by možná byli raději, kdyby na tom krásném místě byli sami. Ale na místech, jako je Akropole, je prázdno jenom v noci.
V Aténách se ale nevyskytují pouze turisté, jsou tu také lidé, kteří sice přišli z jiných zemí, ale ne proto, aby se tu rekreovali. V jejich zemích je Řecko zemí zaslíbenou a možná, že tu prodejem deštníků a kabelek vyrobených v Číně živí i své rodiny z afrických zemí. A někteří nabízejí turistům jenom svůj doprovod.
Řecká historie není samozřejmě jenom ta dávná, kdy bohové bydleli na Olympu a chodili mezi lidi do měst a vesniček na ostrovech nebo na pevnině. Je to i historie křesťanství a do Korintu se dnes sjíždějí poutníci, aby vzpomínali na apoštola Pavla, který byl šiřitelem křesťanství mezi pohany, ke kterým Řekové v té době patřili. Dnes jsou Řekové ortodoxní křesťané, kteří milují obřady, jako jsou křtiny, svadby, nedělní bohoslužby...
V Řecku samozřejmě žijí i lidé, kteří se tu narodili a snaží se žít, jako každý jiný. V Aténách jsem byla dvakrát ještě před krizí, která se projevila letos. A lidé tam chodili na nákupy, do úřadů, prodávali v obchodech i v tržnicích, v neděli chodili do parku nebo do kaváren, jezdili metrem...
V Řecku začala evropská kultura svou pouť k dnešku. A teď to vypadá, že tam začal i konec Evropy. Ale lidé v Řecku určitě přežijí.
