Když jsme se před lety ve škole učili o dějinách Sovětského svazu, všechno začínalo vznikem Kyjevské Rusi. Kyjevská Rus už dávno neexistuje, Sovětský svaz se rozpadl před více než 20 lety a Kyjev je hlavní město Ukrajiny. A už pár týdnů se tam něco děje.
Chrám sv. SofieLenka Pokorná
Tak trochu to na tom důležitém kyjevském náměstí vypadá jako před čtyřiadvaceti lety u nás pražském Václavském náměstí. My jsme ovšem tenkrát chtěli hlavně svobodné volby a „konec vlády jedné strany“, ukrajinští demonstranti by se rádi obrátili „čelem k Evropské unii a zády k Rusku“, což se v Rusku nelíbí skoro nikomu, protože Ukrajina je pro Rusy něco jako malé a chudé Rusko, pohraniční pásmo, které chrání Velkou Rus před nebezpečím ze Západu. A určitě i v Moskvě se učí, že na začátku byl Kyjev a kníže Vladimír, potomek Vikingů, kteří připluli do Kyjeva ze severu, který měl spoustu dětí se spoustou žen ze středu a východu Evropy a těmi se mu podařilo osídlit dnešní evropské Rusko. Tam na sever do Moskvy utíkali obyvatelé ruských a ukrajinských stepí a měst před mongolskými a jinými kočovníky ze střední Asie.
Nyní utíkají lidé z Ukrajiny také do Moskvy nebo do západní Evropy, včetně Česka. Protože na Ukrajině, zvláště Západní, která ve své dlouhé historii nikdy nebyla samostatná, ale patřila k Litvě, Polsku, Rakousko-Uhersku nebo Československu, je jen málo možností najít dobrou práci. Takže připojení k Evropské unii znamená časem žádná víza do Evropy, lepší možnost najít práci, snad i nějaké investice z Evropy, třeba nákup úrodných černozemních polí, o kterých jsme se ve škole učili jako o bohatství Sovětského svazu (netušili jsme ovšem, že je kolchozníci neuměli správně obhospodařovat). Já osobně jsem pro zrušení všech omezujících opatření pro cestování a pohyb lidí.
V Kyjevě jsem byla ještě za dob Sovětského svazu. O prázdninách jsem jako průvodkyně jela se členy Svazu výrobních družstev na Krym, vlakem jsme jeli do Kyjeva, odtud letěli do Simferopolu a byli jsme ubytováni v přímořském hotelu v Gurzufu. Město si moc nepamatuji, vybavuji si pouze Kresčatik, širokou honosnou ulici, mumie otců v Kyjevopečorském klášteře a let na Krym vnitrostátní linkou. To letadlo bylo rozděleno na část pro domácí, kde s námi letěly husy a kachny a část pro cizince, kde jsme letěli my. Rozdělení bylo provedeno záclonkou, tak jak se rozděluje turistická a byznys třída na nynějších leteckých linkách a do letadla jsme nastupovali z jiné čekárny. V té naší byl bufet, kde bylo možno zakoupit chléb s máslem a kaviárem. Jak to vypadalo v čekárně pro místní soudruhy, to netuším, ale kaviár tam určitě k mání nebyl.
Ten chleba s kaviárem stál tehdy 1 rubl a oficiální kurz rubl ke koruně byl deset korun za rubl a dolar k rublu byl 1:1. Dnes platíme za dolar dvacet korun, za rubl 60 haléřů a za ukrajinskou hřivnu asi 2,5 Kč. Nějak se to zvrtlo.
Ukrajinci dnes mají svobodně zvolený parlament a prezidenta. Určitě to není ten nejlepší parlament, jaký by mít mohli a o prezidentovi se to nedá říci určitě, ale kdo může říci něco takového... Nové volby bych jim rozhodně přála a podle mě je to to, o co by se měli demonstranti na jejich Václaváku snažit. Snad se do těch voleb lidé naučí dělat politiku a ne jen spoléhat na své poslance. Věřím, že se to teď učí........
