Kdysi existovala Římská říše, která byla ve své době tak velká, že ovládala celé Středomoří, Británii, Malou Asii. Byla tak velká, že se nedala zvládnout, protože se v ní nacházeli různí lidé a národy a každý měl své zájmy. Největší rozlohy dosáhla údajně v roce 117. Aby stát udržel své hranice, začal velmi investovat do armády a vojáků. Řím bojoval s Germány na severu a s Peršany na Východě, inflace stoupala a císař Konstantin prohlásil křesťanství za jedno z oficiálních náboženství. To bylo ve čtvrtém století. Tehdy byla říše také rozdělena na dvě části – východní a západní.
Ta východní, nacházející se převážně na Balkáně, v Malé Asii a v Egyptě vypadala konsolidovanější a odolnější, na rozdíl od té západní, na jejímž území se nacházela řada nejrůznějších národů, které v průběhu 6. století říši definitivně rozložily. Dodnes se ale ve městech, která v provinciích založili Římané, nacházejí mnohé původní stavby, ať už jsou využívány k původnímu účelu, jako nádherné chrámy s mozaikovou výzdobou v Ravenně, které pocházejí z 5. století, nebo byly v průběhu historie využity jinak, jako například Diokleciánův palác ve Splitu. A těch měst, která dodnes existují, i když se jmenují jinak, než za Marka Aurelia, je v Evropě pořád dost: Londýn, Vídeň, Trevír, Řím. Nic nezaniklo, jenom se transformovalo. Císaře Theodoricha pohřbili v Ravenně ve staré vaně. Lepší rakev pro slavného císaře Říše Západořímské se určitě nedala najít. Protože je škoda ničit to, co vzniklo, a je možno to ještě nějak využít. I náš císař Karel IV. ve 14. století byl ještě císařem římským. I když takový stát už vlastně neexistoval, jenom mnoho různých zemí s vlastní správou a s jedním symbolickým panovníkem.
V Turecku, na území bývalé Východořímské říše v 6. století vzniklo město Dara, Anastasiopolis po císaři Anastasiovi. Stálo asi 4 kilometry od dnešních hranic se Sýrií. Bylo veliké, se skalním pohřebištěm, cisternami na vodu, mosty, domy, bylo sídlem biskupství a Mezopotámského knížectví. Dnes je na zbytcích města, které zaniklo v průběhu 7. století, malá vesnička.
Východořímská říše se dlouho držela a odrážela různé útočníky, nicméně na jejím území nevznikaly samostatné státy. Křižáci se tam ve 13. století snažili přinést feudalismus, ale v roce 1453 Konstantinopol definitivně podlehla Turkům. A to byl konec velké staré křesťanské říše. U nás začal vládnout Ladislav Pohrobek a Jiří z Poděbrad v roli zemského správce vymýšlel Evropskou unii.
Já to chápu tak, že říše, zvláště velká, může zaniknout a nic až tak strašného se nestane. Lidé, kteří žili z toho, že se na stát přilepili a nic nedělali, se musí naučit nějak se uživit, jinak umřou, protože sponzoři zkrátka už nejsou. Některé věci tak trochu zaniknou, protože proč udržovat ohromné cisterny, když lidí už zůstalo jenom pár a ti ostatní odešli, protože si mysleli, že jinde slunce svítí lépe. Ale Země zanikne, až bude její čas a to zatím nevypadá. Dinosauři si taky asi mysleli, že přišel konec světa, ale savci, brouci a žáby to přežili.
Theodosius I´Empire od Geuiwogbil
