Karel Hynek Mácha - Máj - fotomatiné

Když jsem chodila na gymnázium, učili jsme se některé delší básně nazpaměť takovým způsobem, že se vždy skupina studentů naučila několik veršů, takže nakonec jsme báseň mohli recitovat celou, ale kolektivním způsobem. Na mě vyšla část o mracích:

Mraky nade mnouLenka Pokorná

Po modrém blankytu bělavé páry hynou,
lehounký větřík s nimi hraje;

a vysoko - v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou,

a smutný vězeň takto mluví k nim:
"Vy, jenž dalekosáhlým během svým,
co ramenem tajemným zemi objímáte,

vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,
vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,
v tiché se slzy celí rozplýváte,
vás já jsem posly volil mezi všemi.

Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
i tam, kde svého naleznete břehu,

tam na své pouti pozdravujte zemi.

Ach zemi krásnou, zemi milovanou,

kolébku mou i hrob můj, matku mou,

vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou! -