V sobotu jsem byla volit do Evropského parlamentu. Myslím, že chodit k volbám (a opravdu volit a nad svou volbou se zamýšlet) má smysl. Říci si, že politici jsou stejně ... (tři tečky), takže volit nemá cenu, opravdu nemá cenu. A to říkám přesto, že si o mnoha našich politicích myslím jenom to nejhorší. Protože když člověk nic neudělá, tak nic nebude a ani se nemůže nic zlepšit, ba právě naopak. Naši předkové by byli dávno vymřeli a my bychom se nenarodili, kdyby se nebyli stále snažili věci zlepšovat, i když to je těžké...
Pracoviště 1989Lenka Pokorná
Chodit k volbám jsem začala ještě za komunistů, ale to samozřejmě nebyly žádné volby, protože nebylo mezi kým volit. Ale pak se to nějak zvrtlo, v tehdejším Sovětském svazu se po smrti několika stařešinů jakousi náhodou objevil Michail Gorbačov, který usoudil, že když lidem řekne, kde je problém, případně co by bylo třeba řešit, že se situace v jeho zemi, zabírající jednu šestinu zemské pevniny a skoro 300 milionů obyvatel, zlepší, protože lidé se začnou snažit.
Lidé se tedy snažit začali, ale ani ne tak v Sovětském svazu, jako hlavně v jeho zájmovém území, například u nás. V roce 1987 jsme ho v Praze poprvé dobrovolně vítali jako představitele spřátelené země a doufali jsme, že našim představitelům něco dojde... Nedošlo jim nic, aspoň tedy těm, co o něčem rozhodovali. Ale přesto se začaly dít věci...
A tak jsme v květnu 1989 poprvé svobodně volili...No tedy ne všichni a ne v parlamentních ani v komunálních volbách, dostali jsme ale možnost volit ředitele státního podniku, v mém případě státního podniku Křižík v Košířích.
Protože šlo o nové a neobvyklé volby (a také se takové volby už neopakovaly, většina státních podniků tak jako tak do dvou let zanikla), jako voliči byli vybráni často mladí a odvážní zaměstnanci, v tomto případě tedy například já. Ten den jsem navíc zrovna měla narozeniny. Bylo 16. května 1989.
Volili jsme ředitele a členy podnikové rady (tak nějak se to jmenovalo). Navrhovatelé nám do všech funkcí navrhli pouze jednoho kandidáta s tím, že tedy mají ještě rezervisty, kdyby náhodou se něco stalo. Ale my volitelé jsme se vzepřeli a požadovali jsme doplnit do seznamu i tyto, abychom měli skutečně na výběr. V prvním seznamu byli především zasloužilí a osvědčení straníci, kandidát na ředitele byl dokonce vysloužilý člen UV KSČ (pro mladší čtenáře – Ústřední výbor Komunistické strany československa, to bylo něco jako kolektivní vládce země). A oni, ač do 17. listopadu chybělo ještě šest měsíců, povolili. Byla nám povolena sice trochu omezená, ale pro většinu z nás první skutečná volba.
Z hlediska fungování toho konkrétního podniku to moc velký vliv nemělo, ale snažili jsme volit pokud možno ty méně zasloužilé. Pro nás jako jednotlivé lidi to rozhodně význam mělo. Zjistili jsme, že můžeme mít vliv na věci veřejné.
Za rok poté jsme už volili v parlamentních volbách v republice, ve které komunisté náhle ztratili státní moc. Výběr kandidátů byl velký a nemohli jsme vědět, kdo se osvědčí. Někteří z nás si dělali iluze, že od teď už bude všechno dobré...Tak to samozřejmě nebylo a ani nikdy nemůže být, protože z ráje nás vyhnali, když jsme začali myslet a pochybovat...
Ale lidstvo zatím všechny průšvihy přežilo a dost se rozmnožilo. I když se národy různě přesouvají, v historii se přesouvají i centra moci, způsoby organizace a vlády se mění a vyvíjejí, možnost volby je to, co nás posouvá kupředu. A i když v některých dobách někteří llidé nebo národy tuto možnost volby nemají, to omezení trvá vždy jen relativně krátkou dobu. Protože jenom možnost volby nám dává šanci přežít. Prý právě délka přežití je podle některých vědců největším úspěchem lidstva, protože když déle žijeme, můžeme víc udělat s menším vynaložením energie.
Přeji všem národům možnost volby, ke které patří i možnost svobodných voleb a také odvahu ji využít, když už tu možnost máme, a pokud ji nemáme, odvahu bojovat za to, abychom ji měli, aby nad námi nikdo nestál a neříkal "tak tady jsem pro vás vybral toho nejlepšího kandidáta a toho koukej zvolit, jiného ti nevyberu".
Fotky, které tehdejší volbu dokumentují a titulky z Rudého práva jsou všechny z nástěnky, kterou jsem po volbách vytvořila na pracovišti.
