Ivan žije ve vesničce Sloboda v ukrajinských Karpatech. Vesnička má asi 300 obyvatel, leží ve výšce kolem 900 m n.m. A v poslední zimě tam leželo dva a půl metru sněhu. Kdysi se tady někde nacházely hranice Československa.
Kyjevský časLenka Pokorná
Ivan se nepovažuje za Ukrajince, ale za potomka chorvatských přistěhovalců. Snad do zdejších lesů přicházeli v dobách, kdy tyto lesy patřily uherským panovníků, Chorvaté, aby tyto lesy káceli pro potřebu státu, třeba na stavbu lodí, tak jako přišli do českých hor ve středověku odborníci z Tyrol, aby káceli dřevo na výdřevu do kutnohorských dolů. I ti v českých horách zůstali a po vykácení lesů se adaptovali na „výrobu“ sena pro chovy dobytka v nížinách. Napovídalo by to i jméno vesnice „Svoboda“.
Veškeré zbylé lesy v okolí byly plošně vykáceny po roce 1992. Tehdy byla práce pro každého muže, ale dnes takové kácení jde mnohem rychleji, než ve středověku. Jak mi říkal Ivan, kácení, zpracování a odvoz dřeva zničilo cesty i vodu v řece, kdy dříve žila spousta ryb a dnes už skoro žádné. Teď už není ve vesnici práce žádná. Všichni mladší muži si hledají práci někde jinde, většina buď pracuje nebo pracovala v Česku. Někteří se vrátili a snaží se nějak přežít. Někteří se určitě museli vrátit i kvůli problémům s úřady.
Já jsem stavební inženýrka a i když nepracuji ve stavební firmě, na stavby chodím a pracovníky z Ukrajiny potkávám už od poloviny 90. let. Vím, že to mají těžké a někteří z nich mají problémy jak s úřady, tak i se svými šikovnějšími spoluobčany, kteří jejich práci organizují. Znám i takové, kterým se už podařilo založit regulérní stavební nebo jiné firmy a zaměstnávají své rodáky i české občany. Prý tu u nás pracuje legálně asi 60 tisíc Ukrajinců. Skutečný počet Ukrajinců u nás se prý odhaduje až na 200 000 lidí. Celá Zakarpatská oblast má asi 1 200 000 obyvatel. Možná tak 600 000 lidí ukrajinské (nebo rusínské) národnosti by mohlo být v produktivním věku, z toho minimálně 10% pracuje legálně v Česku, další jsou určitě na Slovensku nebo v Maďarsku...
Ivan u nás zřejmě nepracoval. Aspoň se o ničem takovém nezmínil. Co dělá a z čeho žije nevím. Potkala jsem ho v krámku U Nadi. Asi všechny krámky a hospůdky tu vedou ženy. Jeden z mých známých zaměstnával v domě, který spravoval, také ženu z Ukrajiny, která si potom za pomoci našetřených peněz na Ukrajině otevřela pizzerii. Věřím, že má úspěch, protože se dokázala uživit v cizí zemi za nesnadných podmínek a hospůdky a penziony mají v zemi jako je Zakarpatí, která už nemůže žít jen z těžby dřeva, určitě šanci.
Vesničku Sloboda turisté navštěvují, protože je to do ní jen asi 4 kilometry pěšky od východiska k Siněvirskému jezeru, což je nepochybně nejpopulárnější cíl turistů v oblasti. Cesta je prašná silnice, po které jezdí jednou denně malý autobus, občas dodávka, zásobující jeden ze tří krámků a pořád různá drahá soukromá auta. Před vstupem do obce je stavební ohrada z červeného plechu a za ní velký rozestavěný dům. Ten prý si staví na dálku jeden z těch, kteří u nás vydělávají peníze. Když mu nějaké zbudou, pošle je na Ukrajinu a požádá své rodáky, aby obstarali materiál a zase pokračovali ve stavbě. Několik takových se zkušeností se doma vždycky najde. Kousek dál stojí docela nový pravoslavný chrám, postavený ze dřeva a pobitý pozinkovaným plechem. Stál spoustu peněz a skládali se na něj všichni obyvatelé. Jeho správcem je také veterán ze staveb v Česku, hlavně v Praze.
Religiozita je tu určitě velká, spousta lidí asi nevidí jinou možnost, než spoléhat se na pánaboha a staví se tu stále nové kostelíky a kapličky. Od roku 1992 jich musely na celé Ukrajině vzniknout stovky, možná tisíce. Ten kostel ve Svobodě vznikl v letech 1998 až 2000. Kostelík Proměnění páně má bohoslužby každou neděli ráno a dopoledne. Na ranní mši můžete přijít ráno v 7:00 kyjevského času, nebo v 5 hodin času místního. Což je tedy čas ...třeba středoevropský zimní …......
