Istanbulská kavárna

První kavárna byla prý otevřena v polovině 16. století v Istanbulu. V jednom velmi starém domě v centru původní Konstantinopole stále jedna tradiční kavárna existuje.

Ale ve městě je kaváren samozřejmě mnohem víc, i když Turci dnes více pijí čaj.

Turecký prezident jistě také dává přednost čaji, protože je správný muslim a tak i když Mohamed kávu nezakázal (protože v jeho době ještě nebyla známá), je to droga silnější, než čaj a správný muslim musí být střízlivý, aby snadněji ovládl nezdrženlivé nevěřící.

Ti, kdo pijí v Turecku kávu, jsou tedy pravděpodobně horší muslimové a tedy oponenti prezidenta. Možná jsou to příznivci civilního demokratického Turecka a jeho zakladatele Mustafy Kemala Atatürka. U nás jsou oponenti prezidenta nazýváni „Pražská kavárna“, jakoby preference kávy před becherovkou byla politická kvalita.

Podle výsledků referenda o posílení pravomocí prezidenta v Turecku to vypadá, že v té zemi není jenom „Istanbulská kavárna“, ale ale i Kavárna Ankarská, Izmirská, Edirnská, Diyarbakirská a další, zkrátka kávu pijí ve většině měst, do kterých jezdí turisté z Evropy a kde je ještě jakási viditelná tradice předturecké, více méně indoevropské kultury (Kurdové jsou také Indoevropané, žádní Arabové nebo lidé původem ze Střední Asie jako Turci).

Kávu, tak jak se tradičně vaří v Turecku, tedy z džezvy, vařenou pomalu na plotně a předem oslazenou, jsem poprvé pila před dávnými lety ve Lvově. Tehdy tam ve starém městě nějakým zázrakem zůstala jedna malá arménská kavárna. Dodnes si pamatuji, jak se mě zeptali, jestli chci kávu s cukrem a pak do džezvičky dali kávu, cukr a vodu, na plotýnce takových nádobek bylo více a kavárník je posouval po plotně, nevím, jestli aby zvyšoval a snižoval teplotu, nebo aby to lépe vypadalo.

Ve staré kavárně v centru Istanbulu dělají kávu podobně, ale nemají tam malé džezvičky na jednu porci, ale velké. K mání jsou tam vodní dýmky a celkově to tam vypadá velmi starobyle. Ale ať už kavárna vypadá jakkoliv, vždycky je nebezpečná, protože se v ní scházejí lidé, kteří zrovna nemají nic jiného na práci, než požívat nebezpečnou drogu a přemýšlet.