- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Svatý PatrikLenka Pokorná
V sedmdesátých letech 20. století mělo Irsko, tedy Irská republika 2,8 milionu obyvatel. V roce 1845 žilo v Irsku, tehdy součásti „zemí britské koruny“ 8 milionů obyvatel, přičemž asi všichni nebyli Irové. Většina půdy patřila bohatým Britům a všude se pěstovaly skoro jenom brambory. Zřejmě se tu bramborám výborně dařilo a tak měli chudí zemědělci, kteří si půdu najímali, spoustu dětí. Půda se dělila a jedna rodina měla třeba jenom jeden řádek brambor, ze kterých se musela uživit a ještě platit nájem vlastníkovi. Když přišla choroba, která brambory ničila (a vzhledem k irskému deštivému počasí nějaká plíseň přijít musela), nemohlo se takové množství lidí uživit a centrální vláda pomáhala tak, že na pomoc neměl skoro nikdo nárok a očekávala, že všechno vyřeší trh.
Což se také stalo. Milion lidí umřel na různé nemoci, jeden a půl milionu se vystěhoval hned, dalších pět milionů v následujících letech. Brambory se sice v Irsku pořád pěstují, ale většinu země pokrývá jenom tráva a na ní se pasou nejkrásnější krávy, jaké jsem viděla. A také ovce. Už nikdy nebude Irsko mít osm milionů obyvatel.
Většina lidí si pamatuje, kde byli a co dělali 11. září 2001. Já vždycky říkám, že si pamatuji, kde jsem byla, když začala současná krize, tedy v září 2008. Byla jsem v Irsku. Příští týden tam budu zase.
Další články autora |
Bratislavská, Brno - Zábrdovice
14 329 Kč/měsíc