Divoký Západ je minulost, romantika, moje dětství. Jako ostatní lidé mojí generace jsem se s Divokým Západem poprvé setkala jako žákyně druhé třídy základní devítileté školy.
Fanoušci tehdy sbírali fotky Vinnetoua a Old Shatterhanda, které byly vylepeny ve vývěskách kin a lepili si je do památníčků. Fandili jsme americkým Rudým bratrům, kteří se tak lišili od východních Rudochů. Kluci se hádali, kdo bude představovat Vinnetoua a kdo banditu Cornela a holky si představovaly samy sebe v šatech Ribanny nebo Nšo-či. Představovali jsme si, že v Americe to vypadá tak nějak podobně, jako v Chorvatsku, kde se filmy natáčely. A všichni chtěli být ochránci Indiánů.
Ale fakticky jsme nevěděli, jaká byla Amerika a americký Západ a tyto filmy se rozhodně lišily od indiánek a kovbojek, jak se před válkou říkalo americkým westernům, na které chodil ve svém dětství můj otec a které byly natáčeny ve skutečné Americe. V nich byli Indiáni těmi špatnými a běloši, kromě některých banditů, byli ti dobří. A taky jsme znali film Limonádový Joe, který miluju dodnes.
V roce 1974 byla v Praze výstava Americký Západ, výstava obrazů z muzea Amona Cartera. Myslím, že se uskutečnila v Mánesu, ale nejsem si jistá. Nicméně jsem našla katalog této výstavy, na které jsem tehdy byla a protože jsem na tuto návštěvu už zapomněla, byla jsem překvapená, že taková výstava byla tehdy možná. Ale bylo to před Chartou a před emigrací Martiny Navrátilové a kdoví jak dlouho předem se taková výstava začala připravovat...
Tehdy jsem poprvé viděla, jak takový Divoký Západ vypadal doopravdy, protože na výstavě byly představeny obrazy malířů, kteří ukazovali to, co znali a viděli, nebo v některých případech to, co znali z vyprávění. V té době, tedy v druhé polovině 19. století, se do Ameriky stěhovaly desítky tisíc lidí, kteří doufali, že se tam lépe uživí, protože v té době byl v Irsku hladomor, v loděnicích v Belfastu se stavěla jedna velká loď za druhou a bylo potřeba je zaplnit, aby se zaplatily a v Rakousku bylo v roce 1848 zrušeno poddanství a prohrála revoluce a kdo mohl a chtěl, případně musel, vyrazil do Ameriky, tedy do USA.
Dnes si Američané myslí, že už je jich dost a nikoho dalšího nechtějí, tak jako Evropané. A staví ploty a zdi. Na prériích už žádní Indiáni ani bizoni nežijí. Všichni jsou jenom v rezervacích. Ani Old Shatterhand jim nepomohl.
