Boj bohů proti silám zla

Letos jsem do Turecka ani nechtěla jet, protože slibovaný zájezd na východ země se nekonal. Loni se ještě dalo jet do oblastí u hranic se Sýrií, kde žijí převážně Kurdové,

ale letos na jaře se cestování na východ už moc nedoporučovalo.

Ale stopy bojů, které se vedly území dnešního Turecka v dobách, kdy Turkmeni ještě neměli ani potuchy o tom, že se jednou zvednou a vyrazí na Západ a neexistoval islám ani křesťanství, jsme mohli více než sto let pozorovat i u nás ve Střední Evropě.

Pergamský oltář, který momentálně není k vidění v Berlíně v muzeu nazvaném po něm, koupil německý stát od tureckého sultána v roce 1879 za 20 000 zlatých marek. V Berlíně pro něj postavili začátkem 20. století speciální muzeum. To je teď částečně zavřené kvůli rekonstrukci (a ještě pár let bude – musíme jen doufat, že to s ním nedopadne jako se stále nedostavěným novým berlínským letištěm...)

Pro mě byla návštěva berlínského Pergamonmusea prvním setkáním s opravdovou hmotnou antikou. Bylo mi osmnáct let a strávila jsem předprázdninový týden v Berlíně s dalšími studenty a studentkami gymnázia Na Pražačce, jehož berlínským partnerem byla škola "Klement-Gottwald Oberschule" ve čtvrti Treptow. Historie, zvlášť starověký Egypt a Řecko, mě zajímala od dětství, ale u nás nic nebylo k vidění.

Pergamský oltář v Berlíně byl rekonstruován tak, aby působil monumentálně. Ale jak působil ve skutečnosti, to jsem si dokázala představit, až když jsem letos na jaře byla na místě, kde ho ve druhém století před Kristem postavili. Akropole velkého města, postavená z bílého mramoru, byla na vysoké skále viditelná z dálky mnoha kilometrů, možná i z moře, které se dnes nachází asi 25 kilometrů daleko a dříve bylo určitě blíž. Taková města dnes existují jenom v pohádkách. Dole pod akropolí bylo starověké město a ohromná Asklépiova léčebna, kde také po nějakou dobu působil nejslavnější lékař starověku Galén, který se tu narodil. Ta nepochybně vydělávala slušné peníze, protože když je zle, každý je ochoten za léčení zaplatit.

Athénin oltář z Pergamonu byl ozdoben reliéfem s výjevy ze života zakladatele města hrdiny Telefa, syna Héraklova, a z bojů řeckých bohů s barbarskými obry. Je to opravdu úžasná památka, na místě samém zůstaly až na vyjímky pouze obyčejné kameny, které snad nebude chtít ničit ani ten nejfanatičtější islamista (kdyby se náhodou dostal k moci i v Turecku). Ale nikdo neví, takže i když by si turecký stát přál, aby se mu odvezené památky vrátily (ale jak vrátit zaplacených 20 tisíc zlatých marek?), ale asi bude lepší je zatím držet v Evropě.

Tady sice můžou islamisté také časem zvítězit, ale věřím, že než se jim něco takového podaří, přece jenom se změní, zestárnou a budou rádi, že mají něco, čím by se mohli chlubit svým vnoučatům: "Vidíš, Ahmedíčku, to udělali naši předkové z Bergama před více než dvěma tisíci let, ti byli škovní, co. Snaž se, ať to taky někam dotáhneš!"