Dítě s tisícovkou na čele

Už dlouho mě nic nezvedlo ze židle tak, jako reportáž vysílaná v Událostech ČT v pátek 17. srpna. Týkala se dětí a jediné sdělení, které reportéři divákům předali, byl výpočet, kolik jedno takové dítě stojí – kolik v kolébce, při nástupu do školy a kolik v pubertě. Reportáž si můžete pustit v archivu ČT.

Jistě mě někdo zase označí za radikální matku s vykojeným mozkem. Uznávám, že vzhledem k tomu, že jsem sama na mateřské, dotýkají se mě témata spojená s dětmi mnohem víc než dřív. A víc o nich přemýšlím a tedy i píšu. Snad je to přirozené. To jen tak na vysvětlenou, ale zpátky k věci.

Naše současná společnost je šílená tím, jak vlastní děti převádí na položku ve finančním rozpočtu. Zdá se nám to normální, takže vlastně není divu, že veřejnoprávní televize odvysílá takovou reportáž a tím společensky potvrzuje tento pohled na věc a vytváří realitu, v niž je dítě s tisícovkou místo obličeje běžné. Jenže správné to není! Přepočítávat dítě a vůbec jakéhokoli člověka na peníze je stejně nemorální jako krádež, vražda nebo těžké ublížení na zdraví.

Samozřejmě že rodiče, než se jim narodí dítě, se podívají do peněženky a odpovědně rozhodnou, jestli koupí kočárek za deset anebo za pět tisíc, jestli mohou zaplatit padesát nových oblečků anebo jenom deset obnošených. Ale stavět věc tak, že otázka peněz je takřka rozhodující důvod pro to dítě přijmout anebo nepřijmout, je skutečně za hranicí etiky, která staví na lidských právech a důstojnosti člověka. Už jenom ten výraz používaný v reportáži (a žel taky v naší mluvě), totiž „pořídit si dítě“ je děsivý, protože vyvolává představu, že dítě se podobně jako křeček kupuje někde ve zverimexu.

Asi je třeba znovu připomenout: naše životní úroveň je s největší pravděpodobností nejvyšší za posledních x desítek let, možná v celé historii naší země vůbec. Naši předkové si mohli nechat zdát o komfortu, ve kterém my žijeme. Připouštím, že v naší republice i dnes možná žijí páry, které jsou pod hranicí chudoby a dítě by nedokázaly fyzicky uživit, ale jejich počet jistojistě nepřesahuje řádově promile z celkové populace. Jestliže se neustále odvoláváme na to, že nemůžeme mít děti, protože bychom jejich přítomnost v našich rodinách finančně neutáhli, pak, řekněme si otevřeně, je to jenom výmluva a zástěrka pro náš egoismus, zaměřenost na vlastní pohodlí, náš hedonistický individualismus. Případně je to naše hloupost, že podléháme reklamnímu průmyslu a vyhazujeme za nesmyslné hračky, krémy, pudříky a další „nezbytnosti“, bez kterých možná nemohou být maminky, ale děti se bez nich docela spokojeně obejdou.

Užij si! To je heslo dneška, které se nám ale jednou vymstí. Cílem a velkou starostí snad všech generací před námi bylo, aby lidský život dál pokračoval, aby žily rodiny a děti a děti jejich dětí. Naše generace posedlá blahobytem kašle na budoucnost, vždyť po nás potopa. Je to nezodpovědné, sobecké, odporuje to životu, světu, přírodě (ve které se snad každý tvor a každý druh kromě poblázněného člověka snaží přežit), odporuje to řádu kosmu. Lide český, vzpamatuj se.