Život přistěhovalce do Nuslí

Nusle mají mnoho podob a žijeme tu s rodinou příliš krátce na to, abychom je zcela objevili. Co se však přehlédnout nedá, jsou bezohlední majitelé psů, kteří vytvářejí temný a smradlavý obraz této čtvrti.

Do Nuslí jsme se s rodinou přestěhovali ze Žižkova téměř před 3 roky. Člověk se samozřejmě nevyhne srovnávání. V mnohém jsou si obě čtvrti podobné a v mnohém se liší. V čem tedy není mezi částmi žádný rozdíl, je vysoká koncentrace psích miláčků a páníčků, kteří se neobtěžují sbírat hovínka. Psi mám velmi ráda, ale člověk tu musí mít oči stále tak nějak přilepené k zemi, aby se sám každou chvíli nepřilepil. Osobně mám pocit, že se to týká hlavně starších obyvatel Nuslí, ale nechtěla bych nikomu křivdit. Byla by to asi docela zajímavá anketa: "Proč nesbíráte po svých psech hovínka?" Výmluvy by byly jistě pestré. Nedávno jsme se od jedné paní dozvěděli, že po psovi neuklidila, protože městká část nedoplnila papírové pytlíky do košů. Jaký je problém, vzít si do kapsy pro všechny případy vlastní pytlík? A co by potom dělala, kdyby byl příkladně koš plný? Hodila by plný pytlík na zem nebo by šla hledat jiný koš? Odpověď bych tipovala na první možnost.

A nejde jenom o uklízení. Rozčiluje mě i to, jak někteří lidé v klidu nechávají svoje psy očůrávát cizí domy, okapové roury, kola od aut a viděla jsem i paní, která nechala psa očůrat motorku. Nejenom, že to smrdí, ale na mnohých materiálech to zanechává nesmazatelné stopy. Když to trochu přeženu, dá se to brát jako ničení cizího majetku. Ale jim to připadá jako něco naprosto normálního.

Pokud vyrazím někam do zeleně a chtěla bych si lehnout do trávy, samozřejmě nejdřív musím prozkoumat okolí, abych neležela mezi bobky nebo v horším případě na nich. Je pravda, že Nusle jsou na tom se zelení dost bídně, o to více se sejde pejskařů u zeleně jakékoliv velikosti.

Otázka je, co se s tím dá dělat. Myslím, že je to tak nějak o výchově, o přístupu. Věřím, že mnohé pejskaře ani nenapadne, že by to někomu mohlo vadit. Prostě vyrostli v tom, že po psech se neuklízí. V tomto směru byla dobrá jedna zahraniční reklama, kdy si pán šel po snídani ulevit ven před domovní dveře. Následně se vrátil bez uklízení domů a zanechal za sebou slušnou hromádku. Všichni kolemjdoucí žasli. A v čem je tady rozdíl mezi psem a člověkem? U člověka to vyvolá pohoršení a u psa nikoliv?

Další možné vysvětlení je samotný poplatek za psa. Je možné, že si člověk řekne: "Platím za psa ročně dost peněz, za které se má městská část postarat o dostatek pytlíků a sběr hoven." Myslím, že pokud by toto mělo platit, měl by se poplatek za psa zvýšit několikanásobně a stále by to nebylo dost. Dnes jsem při cestě ze školky napočítala na cca 50 metrech 4 slušné hromádky.

Osobně si nejsem jistá, co by mělo na nevychované pejskaře nejlepší účinek. Rozdávat letáky, reklama v novinách, v televizi, v rádiu? Těžko říct a o financování nemluvě. Dnes již existují i speciální postřiky, ale zde nevím, jak je to efektivní a kolik to stojí. Nejefektivnější se mi jeví osobní kontakt. Pokud vidím někoho nechávat psí dárečky bez povšimnutí, snažím se ho slušně vyzvat ke sběru. Je také dobré nosit u sebe nějaký pytlík, protože když vám někdo vykládá, že to nemá do čeho sebrat, můžete mu s úsměvem ihned pomoci. Naštěstí v okolí znám i dost těch, kteří také chtějí bydlet v čisté čtvrti a nedělá jim problém pro to něco udělat.