Při současném stavu na naší politické scéně je to možná dobrá otázka. Budu se ale od politiky držet dál a zkusím tuto otázku aplikovat do běžného života dvou mladých lidí.
Jeden pár, oba vaši dobří kamarádi. Jeho znáte z práce, jí jste poznala přes něj a nakonec jste se staly super kamarádkami. Oba vám navíc pomohli na čas vyřešit otázku s bydlením. Všechno vypadá super bez mráčku, ale….
Jednoho krásného dne si jdete zaběhat do parku a vidíte je oba. Jdou před vámi za ruku. Nadšeně přidáte v běhu, jak se přibližujete a zaostřujete, jeho rozpoznáváte dobře, ale její obrys těla úplně nesedí. Délka a barva vlasů ok, zbytek je prostě jiný. Aha, je to prostě JINÁ HOLKA. On si vás všimne, odpojí se, ona jde pryč, on si s vámi zmateně povídá. Nakonec běžíte dál a necháváte tu situaci za zády.
Ale úplně jedno vám to není. Při dalších rozhovorech s ním se tomu tématu oba vyhýbáte. Snažíte se zapomenout. Asi jsem si to špatně vyložila, možná to byla jen kamarádka. Tihle dva spolu přeci chodí už tolik let a mají se tak rádi. Poznali se ještě na vysoké, proč by někdo tak skvělou holku podváděl?? Ale náhoda je blbec, máte společné známé a kruhy jsou někdy neuvěřitelně propletené. On udělá tu chybu, že se někomu pochlubí jaký je „bourák“. Prostě v pohodě stíhá dvě holky. Náhoda tomu chtěla, že kdo tu informaci vyslechl, jí řekl někomu jinému (jak těžko zachováváme cizí tajemství?). Ještě větší náhoda byla, že ten někdo byl také vrbou téhle běžkyně, která si s tím už nějakou dobu lámala hlavu. Aby se člověku ulevilo, někomu se svěří. Samozřejmě i včetně svého závěru, že jde asi nakonec o omyl. Prostě se jí to v tom parku jen zdálo. Bohužel se ukáže, že je to pravda a navíc ne úplně dobře skrývaná. Svět je opravdu vesnice, a pokud už hrajete tuhle riskantní hru na skrývání pravdy, musíte mít hodně dobrou paměť a vždycky počítat s tím, že ve finále se vlastně všichni se všemi známe.
Teď ale k jádru problému. Jak s tou informací naložit? Varianta první je samozřejmě nechat si to pro sebe. Nic mi do toho není, to si musí vyřešit oni. Navíc, když se do toho budu míchat, mohlo by to nepříznivě ovlivnit mojí situaci s bydlením, jelikož mi pomohli. Na druhou stranu, co by se stalo, kdyby to ona nakonec stejně zjistila a navíc to, že jsem to věděla? Neztratila bych jí nakonec jako kamarádku, protože jsem to neřekla?
Varianta dvě je jít s pravdou ven. Přesněji, říct svojí dobré kamarádce, že jí přítel podvádí. Těžký tah. Napadne vás, že ona má právo to vědět. S tím chlapem chce strávit zbytek života, mít děti. Není to fér, aby žila v takové lži. Navíc takové podvádění se může opakovat. K tomu je to super holka a stále se vám zdálo, že má „na víc“. Ale je to dobrá volba? Mám jí kazit nebo možná úplně zničit život, který má ráda a kde je šťastná? Chtěla by to vědět??
Nakonec se o tom o tom tak nějak lámaně pobavila s ním. Byl to divný rozhovor, kde to vlastně přiznal, ale dušoval se, že svojí přítelkyni miluje.
Každá rada drahá. Dle jednoho návodu by to asi vypadalo na zatloukat, zatkoukat a zatloukat. Tedy nechat to být a čas stejně všechno vyřeší. Druhý pól by byl být korektní a říct jí pravdu. Nakonec, možná by to tomu vztahu pomohlo, ořezalo by se to shnilé okolo a zbylo by zdravé jádro toho vztahu. Ale možná by mu nikdy neodpustila a na konci toho příběhu by byl každý sám. On, protože přítelkyně mu neodpustí. Ona, protože nechce být s někým, kdo jí tak dlouho lhal a i svědkyně celého příběhu, tu by možná zavrhli oba, protože spustila koloběh událostí. Nebo by na tom mohla vydělat ta milenka, třeba by byli nakonec spolu. Variant je asi ještě daleko víc.
Takže raději pravdu nebo lež?
