Bídný život?

Můj kolega v práci je fajn chlap. Někdy moc mluví a přehání, ale s čistým svědomím mohu říci, že je to někdo, s kým je radost pracovat. Alespoň já jsem si to vždycky myslela. Pokaždé pomůže, když je to v jeho s

Kamarádi si mají pomáhat. On mi už kolikrát pomohl a snad i já jemu. Vypadá to, že nyní by potřeboval pomoci víc, ale nevím, zda je to vůbec možné. Co si představíte pod pojmem bídný život? Nejdříve to začalo jako legrace. Sám začal říkat, že má bídný život a že ho nic nebaví, že nemá proč se stále o něco snažit. Abych to trochu vysvětlila, když po 10 letech požádáte přítelkyni o ruku a ona na to řekne, že s vámi nechce být, určitě to s člověkem zamává. Vy s ní chcete rodinu, ona nechce vás. Proč? To chápe asi jen ona. Pak se oklepete a řeknete si, fajn, teď si budu užívat svobodného nezávazného života. Jenže vás to nebaví. Nechcete nikoho na jednu noc, chcete někoho do života, někoho s kým můžete všechno sdílet, založit rodinu. Dobře, máte v tom jasno. Ale, kde vzít a nekrást??

Asi mi dáte za pravdu, že seznámit se v dnešní době může být trošku problém. Pokud je vám okolo třiceti, chodíte do práce, máte svoje koníčky, všechno šlape, ale pohybujete se stále ve stejné skupině lidí. Chvíli se rozhlížíte všude možně kolem sebe. Marně. Kde je chyba? Za sebe můžu říct, že je to atraktivní kluk. Dobře vypadá, dbá o sebe (ale není to takový ten přehnaný šampónek z časopisu), hraje volejbal, běhá, jezdí na kole a práce se nebojí. Někdy mi připadá, že na cokoliv se zeptám, tak to buď umí sám, nebo je schopný to nějak zařídit. Ideální, řeknete si. Ale zase jsme u toho, kde se seznámit. Když od něj dostávám tuhle otázku, krčím rameny. Moje kamarádky jsou všechny buď vdané, případně ve vztahu. Evidentně nikdo netouží být sám. Chodit na diskotéky nebo do baru mi připadá trochu prkenné a nejisté. Najít si nové koníčky, aby byl člověk ve styku s novým okruhem lidí, možná. Což ale znamená tak trochu uměle vytvořit ve svém životě prostor pro něco nového a ubrat někde jinde, aby na to byl čas. Psa si kvůli seznamování asi taky kupovat nebudete. Seznamka? Diskutabilní téma. Někdo na ni nedá dopustit, někdo ji nesnáší, někdo připouští, že by mohla zafungovat. Chápu, že risk je to veliký. V té obrovské hromadě zaregistrovaných lidí nutně musí být někteří, co nehledají stejnou věc jako vy. Sama jsem tam nějakou dobu působila, úchylných nabídek všeho druhu jsem tedy dostala dost, spousta kluků se mi typově vůbec nelíbila, a když už jsem zkusila nějaké rande, většinou to byl děsný průšvih. O to hůř, pokud nemáte připravenou strategii případného ústupu a domluvíte se na páteční večer (hodně velká začátečnická chyba :)). To se pak těžko utíká domů. Na druhou stranu potkala jsem tak i někoho, kdo se mi líbil. To, že to nebylo oboustranné, je věc druhá. Připadá mi, že jsme tak trochu lapeni tou dnešní dobou, máme na všechno málo času a internet je dostupný prostředek pro všechny. Jasně, jak už jsem říkala, musí tam být hodně lidí, kteří chtějí něco jiného než já. Ale také spousta lidí, kteří mohou chtít to samé a možná to i ze stejných důvodů nenacházejí. Tak proč to nezkusit? Asi lepší varianta, než seznamku rovnou odsuzovat.

Vlastně mě to trochu štve, když se pak začne litovat, že nikoho nemá a nikdy nenajde. Že má bídný život a co s tím. Bídný život si představuji jinak. Kdybych to měla popsat, bude z toho další článek. Vidím to tak, že bídný život nemá někdo, kdo je fajn chlap, má práci, která ho baví a dává mu možnost se v životě až tak neomezovat, má spoustu koníčků, kamarádů,….  Já vím, že tady je každá rada drahá. Ráda bych mu nějak pomohla, každopádně mám pocit, že hlavní je neztrácet naději a být v klidu. Člověk ten svůj přístav nakonec najde. Svoje dlouhé hledání jsem si taky „užila“ a za tu dobu mi bylo všelijak. Vím, jak se můžu člověk cítit sám a jak je těžké se v tom neutopit. Někdy mám prostě chuť mu říct: „Užívej si možnosti, které máš, užívej si života plnými doušky, vykašli se na hledání a sebelitování. Až budeš spokojený sám se sebou, budou i ostatní spokojení s tebou a tvoje žena si tě nakonec najde!“

 Hlavně nad sebou nikdy nelámejte hůl! Tohle není bídný život, tohle je jen čekání na tu pravou nebo pravého. Tak se psychicky nachystejte, protože potkat se můžete třeba zítra ve frontě u pokladny.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Lenka Čenščáková | středa 15.5.2013 13:29 | karma článku: 15,54 | přečteno: 1253x
  • Další články autora

Lenka Čenščáková

Terapie psaním 1

7.12.2022 v 18:08 | Karma: 14,05

Lenka Čenščáková

S prádlem do prádelny?

28.4.2019 v 9:35 | Karma: 18,71

Lenka Čenščáková

Rehabilitace? Jedině Beroun!

11.11.2018 v 22:22 | Karma: 18,66