Nedáme, nemáme a neprodáme

...aneb vítejte v Absurdistanu. Jinak dnešní nabídku obchodů a služeb nazvat ani nemohu. Práci s lidmi považuji za jednu z nejtěžších a moc si jí vážím. Těší mě, když prodavačka k několika vlídným slovům přidá i úsměv. Jsem vděčná, když mi číšník poradí v nesnázích při výběru jídla. Vážím si, když pan domácí vítá své hosty vstřícně a poděkuje za návštěvu při odchodu. To jsou pro mě služby, které ocením, za které ráda zaplatím a taky se k nim vracím. A co víc, doporučím je svým známým. A v tom dle mého názoru tkví ono kouzlo obchodování - pečovat o své zákazníky, aby byli spokojeni a tudíž se vraceli i v budoucnu. 

Z mnohých obchodů a obchodníků mám však pocit, že jejich politika je postavena na komu se to nelíbí, ať… však víte co. Pasivně čekají na své zisky, přičemž nabídka zboží i služeb snad jen velmi okrajově pokrývá poptávku klientů.

Obě boty nedám

Když už se rozhodnete investovat pořádný peníz do kvalitní obuvi, tak předpokládáte, že si ji taky řádně vyzkoušíte. Můžete. Nejdřív pravou. Když pravá sedí, řeknete si i o levou. Levou vám však prodavačka dá, až jí vrátíte pravou. Boty jsou prý moc drahé… Když sedí dobře i levá, tak si můžete představit, jak by se vám v nich asi chodilo. Jsou pohodlné, viďte?

Vodu nemáme

Do němého úžasu mě přivedl číšník, který následujícím dialogem nebyl ani trochu vyveden z míry. Vzhledem na velikost objednávky byla cena láhve stolové vody, kterou se nám snažil vnutit, irelevantní.

číšník: „Máte vybráno něco k pití?“

host: „Ano, dal bych si grepový džus s obyčejnou vodou do střiku, děkuji.“

číšník: „Máme jen perlivou Bonaqu.“

host: „Cože? Vy nemáte obyčejnou vodu? Nemáte snad vodovod?“

číšník: „Ne, nemám.“

host: „Žertujete? A z čeho vaříte kávu nebo čaj?“

číšník: „Vodu mám napojenou přímo do kávovaru.“

host: „A jak myjete nádobí?“

číšník: „Vodu mám napojenou přímo do myčky.“

host: „ A ruce si nemyjete?“

číšník: „Ruce si myju v kuchyni.“

host: „A z kuchyně mi tu sklenici vody přinést nemůžete?“

číšník: „Ne. Nápoje můžu nosit jen z baru a z restaurace nosím jen jídlo.“

V této restauraci jsme se naobědvali jen proto, že v širokém okolí žádná jiná nebyla.

(Ne)ubytuji vás

Hledali jste někdy ubytování na dovolenou pro sebe i pro svého čtyřnohého miláčka? Možností je málo, ale není to věc nemožná. Samozřejmostí je, že na takové dovolené na sebe berete plnou zodpovědnost za svého psa a taky že si po něm budete uklízet. A tak jsem naivně rozeslala několik emailů do zařízení, která tuto možnost nabízí. Podnikatelský duch některých domácích umí perlit. „Vážená paní/slečno, poplatek za ubytování psa je 2 € za noc. Já osobně nejsem zastáncem psů na dovolené. Nic ve zlém, ale těch chlupů, to se prostě nedá ani uklidit. A kdyby alespoň ti majitelé byli normální, ale psi běhají po sedačkách i postelích a to se pak nedouklízím. Ale jinak osobně proti psům nic nemám a tak mi dejte vědět, na kdy Vám mám rezervovat pokoj.“ Jiná paní domácí měla silnějšího obchodního ducha. „Dobrý den, ubytování se psem je u nás zdarma. Bylo by však vhodné, kdyby s Vámi přijeli ještě dva lidi, jelikož Vám budu muset nechat celé patro, protože pokoje mají společnou kuchyňku. Když tam budete ubytovaní, nemohu druhý pokoj pronajmout kvůli těm psům. Tak mi dejte vědět.“

I takhle absurdní situace můžete zažít. Je zbytečné kritizovat ubohou nabídku obchodů i mizernou úroveň služeb či komunikaci se zákazníkem. Myslím si však, že bychom se neměli vracet tam, kde se nám nelíbilo, měli bychom přestat podporovat ty obchodníky, kteří to vůbec neumí a kterým ani za mák nezáleží na tom, jak se k nám chovají. Pokles jejich zisku by je totiž mohl přinutit zamyslet se nad vlastní politikou obchodu.