Taky vás napadlo, proč si doma hýčkáte televizní přijímač, a v něm sbírku uřvaných reklamních sladkostí? Původní účel magické skříňky jako by se někam vytratil..
V roce 1953, kdy u nás začalo pravidelné televizní vysílání, měla televize hmotnost solidní plazmy, ale obrazovku velikosti školní čítanky. Skříň z poctivého dřeva. Elektronky uvnitř zvládly vytápět menší místnost. K večernímu vysílání se scházeli sousedé ze široka daleka. Aby na té pidi obrazovce něco viděli, umísťovalo se před ni kulaté akvárko, které fungovalo jako zvětšovací čočka. Bez rybiček.
Program připomínal černobílé filmové týdeníky. Vysílalo se 3 dny v týdnu. Po zbytek času se dělala spousta užitečných věcí. Možná právě vy jste na světě díky 4 dnům, kdy se nevysílalo.
V roce 1966 se objevila první reklama. Nevtíravá, nenápadná. Než jste si nalili pivo, byla pryč. V roce 1973 začíná Česká televize vysílat barevně. V domácnostech ale ještě dlouho vládla černá a bílá. Důvod? Barevná telka byla na pořadník, a navíc vážila stejně, jako tlustá protivná sousedka.
Stále ještě to byl užitečný a prospěšný vynález, zdroj informací, poučení, zábavy.
Dnešní doba nám, kromě mnoha jiných zbytečností, prodává televize ploché jako Pipi Dlouhá Punčocha. Programů, že nevíme, kam dřív klapnout - a všude plno reklam - sem tam přerušovaných filmem, aby se neřeklo. Zpravodajství se smrsklo na pár štěků a půl hodiny večerní černé kroniky. Večerníček pro dospělé děti, aby věděly, kdo co zase podělal, a mohli tak spokojeně usnout.
Reklama na čínské hračky před Večerníčkem, reklama na čínské hračky po Večerníčku.
Na začátku prosince začíná vysílat TV Inzert, stanice, která se ani nesnaží maskovat, že je tu proto, aby tlačila mezi lidi reklamu. Věřím, že si najde své diváky - budou u toho žehlit, večeřet, souložit.. A v neděli zajdou plni dojmů místo do lesa na povinnou procházku do Futura nebo jiného obchoďáku. Nakoupit pár plastových krámů, hadříků. Možná zbyde i na krabicové víno..
Nedávno byl v rádiu rozhovor s mladým pražským lékařem. Televizi vyhodil, a dětem pouští pohádky a filmy na DVD s monitorem. Jeden z mála, který si uvědomuje, jak reklamy devastují citlivou dětskou dušičku. Jak formují její budoucí pohled na svět.
To, že vás dítě požádá o Bobíka, který šel v reklamě, je jen špičkou ledovce. Zbytek hlodá uvnitř jako bezohledný červ. Nevěříte? Doufáte, že obsah vysílání někdo hlídá? Patrně si ještě myslíte, že kapitalismus je pro lidi. Ano, ale jen pro některé. Klidně vás pošle pod most, semele, sešrotuje, vyždíme, a vaše děti za pár let do blázinců – kde budou konzumovat drahé léky vyrobené dalším kapitalistou…
Kapitalismus je jako smutný vtip: Ministr financí přijde na jednání vlády, z aktovky vytáhne lejstro, a řekne: „Tady je seznam daňových úlev pro lidi.“ Pak vytáhne druhé lejstro, a dodá: „A tady je seznam těch lidí.“
Už dost!
Nemám nic proti kapitalistům. Nakonec, může se jím stát kdokoli. Pokud říkáte, že na to nemáte možnosti, kecáte. Máte mozek? Zdravé ruce? Číst a psát snad taky umíte.
Pokud máte doma telku, a do filmu právě skočila reklama, jdete se nejspíš vyčůrat, a i když máte problém s prostatou, ta reklama tam ještě pořád je! Co uděláte? Půjdete se znova vyčůrat? Asi ne. Prostě na ni budete chvíli čučet. I s tím se počítá. Proto se reklamy opakují i v rámci jednoho bloku. Tvůrci těch pitomostí sledují chování lidí, aby jim to do těch hlavinek natlačili, ať se brání čůráním nebo jinou rafinovanou činností.
Zkuste se někdy u amerického filmu otočit stranou, abyste neviděli obraz, a jen poslouchejte. Ručím vám za to, že nic pitomějšího jste v životě neslyšeli.
Snaží se nás někdo zblbnout? Docela slušná paranoia, viďte!
Původní ušlechtilá myšlenka přenosu obrazu na dálku se vytratila. Dobrovolně si kupujeme stále dražší bedny na reklamu, které nás zbavují posledních zbytků energie i emocí.
Ještě pořád si myslíte, že kdo nemá televizi je blázen? Naštěstí je těch bláznů stále víc. Takové větší Bohnice. Jenže oni stojí na té lepší straně plotu. Protože tu bednu vyhodili včas.
Váš názor mi můžete napsat i na můj web.
