Kam kráčíš Česká republiko?

Na začátku milénia se začaly objevovat hlášky, že by to chtělo zase nějakou revoluci. Jako by český národ vystřízlivěl ze sametu. “Fraška, podvod!” bylo slyšet stále častěji.

Klausem slibovaný blahobyt po několikerém utahování opasků se jaksi nekonal, a jak se dá předpokládat ze současného vývoje, ani konat nebude. Nemůže za to ani koronavir, ačkoli i na něj by se toho dalo svést dost. 

Češi jsou známí remcalové. Scházejí se nejen po hospodách, vedou nekonečné debaty, jak by se ta politika dala dělat jinak, ale jinak jsou neškodní. Kdyby měli něco udělat pro to, co tak hlasitě propagují, vztáhnou radši ruce před sebe, vrtí hlavou, a říkají: “Kdepak, já ne. Se mnou nepočítejte. Já nechci mít problémy. Mně to vlastně vyhovuje jak to je. Vždycky může být hůř.”

Je neuvěřitelné, kolik obyvatel naší vlasti spoléhá na blanické rytíře. Člověk by řekl, že jsme ateistická země. Ale jakmile jde o blanické rytíře, věří na ně i naprostí bezvěrci - ačkoli to většinou veřejně nepřiznají. 

Jsme strategická země v srdci Evropy, ačkoli dnes už jen z hlediska tranzitu. Jinak není příliš mnoho důvodů, aby se o nás někdo větší zajímal. Uran nám vytěžili Sověti, lithium, ač stále pod zemí, už je nejspíš taky prodané, a nějaké uhlí v dnešní brčálově zelené Evropě už nikoho nezajímá. Doby, kdy z něj Hitler z nouze vyráběl benzín, se už nejspíš nikdy nevrátí, a tak se z něj nakonec budou dělat zase tužky, aby aspoň k něčemu bylo, a horníci měli aspoň na nájem v bytech, které jim mazanej uhlobaron šikovně sebral. 

Mezi válkami jsme byli taková strojírenská velmoc, že nás znal celý svět. Dnes jsme montovnou. To slovo používám nerad, protože dehonestuje poctivou práci našich lidí, ale které jiné by lépe vystihlo charakter českého průmyslu?!

Nemáme tu vlastně nic, jen své území, strategicky kolem dokola chráněné horami. Šikovně to ten praotec Čech vymyslel. Máme velmi šikovné a chytré lidi. Dokonce tak chytré, že na rozdíl od jiných zemí nepotřebujeme importovat další inženýry. Našinec si dovede poradit v každé situaci. Nám to může připadat samozřejmé, ale jinde to není zdaleka obvyklé. Nemáme ani špatnou povahu. Sice tu panuje klasická mezilidská nevraživost a zášť, ale není to nic oproti jiným zemím, kde jsou schopni pro špatné podívání válčit. 

Problém nás Čechů spočívá v tom, že nemáme mnoho odvahy něco změnit. Alibisticky spoléháme na druhé. Ale on tu změnu za nás nikdo jiný neudělá, a už vůbec ne nějací rytíři. Každý z nás musí začít u sebe. Když se mi něco nelíbí, nebudu čekat, co udělá soused, ale sám si půjdu za tím, co si myslím, že je správné. Máme tu stále ještě nějakou demokracii, i když stále víc připomíná vosk roztékající se na sluníčku. Nesouhlasíte? Máte pocit, že by dnes mohl vzniknout pořad Česká soda? Za epizodu “1940” by šel nejspíš někdo sedět. Přitom nikomu neubližuje, nic neznevažuje, jen popisuje realitu z doby, kdy se nás ujali němečtí sousedé. Vtipně, s nadsázkou, drsně pravdivě. Ale pravda se dnes už nenosí. Máme realitu vytvářenou tlakem masmédií, kterou Češi až překvapivě snadno přijímají za svou, a považují za jedinou správnou pravdu. Díky chytré technice hloupneme. Přestáváme používat vlastní rozum, a z pohodlnosti přijímáme jediný správný názor. Dokonce už jsme tak daleko, že jsme ochotni se za ten jediný správný názor bít. 

Ale dost už o tom. Všichni to víme, ale neradi to slyšíme. Jak už bylo řečeno, je na každém z nás, zda chce mít vlastní názor, a i přes jistý odpor okolí ho prosazovat, anebo se nechá unášet společenským proudem do…