Na tento pár let starý úsměvný příběh, kdy našemu Tadeáškovi byl právě rok, jsem si vzpomněla asi před týdnem ve chvíli, kdy roční Davídek využil nestřeženého okamžiku a suverénně vyhodil můj mobilní telefon z balkonu našeho bytu ve čtvrtém poschodí. Rychle jsem seběhla dolů a v trávě hledala mobil, respektive jeho části. Našla jsem tělo, po chvíli baterku a nakonec i kryt. Když jsem z těchto zachovalých kusů dala mobil zpět dohromady, naštěstí fungoval. Každopádně jsem se musela zasmát - jak říká bratranec Pepin v Postřižinách: „Nudíte se? Pořiďte si medvídka mývala!“. Já myslím, že by to mohlo klidně znít i takto: „Nudíte se? Pořiďte si děti!“
Po více jak měsíci jsme se těšili, že si konečně užijeme víkend na chatě. Od jara tam probíhala rekonstrukce, při níž se konečně vybudoval sprchový kout, kromě toho se tam dávala staronová kuchyňská linka a nová kamna, trochu se přezdívaly příčky, malovalo se a ještě jiné věci se tam dělali. Zařídili jsme si v podkroví „náš“ pokojíček, který už je, až na nějaké maličkosti, taky téměř hotový. Předešlé víkendy jsme na chajdě vlastně jenom pracovali, takže tento letní víkend bude ve znamení relaxace.
Brzy ráno se probudil jako první Tadeášek a vyžadoval se své ranní pravidelné dávky sunaru, který jsem seběhla připravit dolů do kuchyně. Poté jsem zajistila dveře pokoje, okno a ještě jsem si lehla do postele a na chvíli usnula. V polospánku jsem slyšela, že Tadeášek šmejdí po pokoji, ale byla jsem naprosto klidná a přesvědčená, že se určitě nemůže nic stát. Nakonec i on ještě na chvíli usnul. Asi v devět hodin nás probudily sluneční paprsky a my se těšili na společnou sobotní snídani a den strávený na pláži u nedalekého rybníka.
Už jsme chtěli vyrážet, ale nějak jsem nemohla najít mobil. „Prozvoň mě, prosím.“, říkám Tomášovi. Vymačká mé číslo, ozývá se klasický vyzváněcí tón, ale ono nic! „Určitě jsem ho měla v pokoji u postele, vytoč mne znovu, třeba zapadl za postel.“, zkouší to tedy znovu a oba stražíme uši, zda neuslyšíme můj mobil. Po docela dlouhé chvíli pátrání zaslechneme velice slabý zvuk a nakonec i identifikujeme místo, ze kterého se ozývá - z komína!
Situace je nám najednou naprosto jasná – poté, co jsme z podkrovního pokojíku vyhodili stará kamna, nestihli jsme ještě koupit záslepku, kterou bychom přidělali na zeď a tím zadělali díru po odtahové rouře. Naivně jsme si mysleli, že se nemůže nic přihodit. Ovšem Tadeášek využil díru ve zdi, a když jsme spali, hodil tam můj mobil.
Zprvu jsme si myslela, že možná propadl mobil komínem a najdeme ho dole třeba v kamnech. Bohužel tam nebyl. No jo, komín je nově vyvložkovaný, tak zřejmě někde uvíznul. „Co třeba zkusit tou dírou prostrčit nějaký drát až dolů a třeba se uvíznutý mobil pohne a samovolně vypadne.“, vymyslel Tom a následně se o to více jak hodinu pokoušel. Marně! Zkoušel všechno možné i nemožné, až se rozhodl k radikálnímu kroku – vybourám v komíně díru!
Chvíli jsme váhali, ale nakonec nám to přišlo jako jediné možné řešení. Pomocí vyzváněcího tónu jsme chtěli lokalizovat, kde by mohl být mobil uvíznutý. Prozváním se Tomášovým telefonem a na druhém konci slyším: „Volaný účastník je dočasně nedostupný…“ Můj mobil je vybitý!!!
Naštěstí po chvíli, co to zkouším znovu, se opět ozve tlumené vyzvánění, které je slyšet opravdu jen, když se hodně soustředíme. Zřejmě mobil vybitý není, ale občas mu vypadne signál. Když se shodneme na lokaci mobilu, začne Tomáš kopat díru. Tak jsme se netrefili, tam mobil není! „Musíme o kousek výš!“ „Ne, musíme o kousek níž!“, přeme se, ale ani jeden si nejsme jisti svým tvrzením. No, co vám budu povídat. V komíně prokopal Tomáš nakonec čtyři díry, vypadal jako mlynář (bílý od suti) a kominík (černý od sazí) v jednom, ale to ho neodradilo a mobil hledal stále dál. Protože Tomáš nepoleví, dokud své dílo nedokončí! Stále jsem se mu to snažila rozmluvit, ať se na to vyprdne, ale to se vždycky ještě víc naštval. Tak jsem jen tak tiše chodila okolo, hlídala Tadeáška, kterému se vzniklá situace, kdy se něco děje, zjevně líbila.
Bylo asi šest hodin odpoledne, byli jsme hladoví, špinaví, unavení, v komíně čtyři díry, v celé chatě bordel jako v tanku, ale mobil jsme našli!!! Tadeáškovi jsme samozřejmě nehubovali. Pokud někdo pochybil, byli jsme to jen a jen my, že jsme díru nezaslepili. Byl krásný teplý večer, tak jsme nasedli na kola a jeli se vykoupat do nedalekého Mácháče. Tu chvíli na pláži s pohledem na klesající letní slunce jsme si užili a z plna hrdla jsme se zasmáli uplynulému dni. Smyli jsme ze sebe celodenní špínu a stres a nabili si baterky na další den, byla před námi totiž ještě celá neděle zdění, štukování, malování a uklízení.
