Rockový koncert Def Leppard ve VIP skyboxu je snad vrcholem snobárny, ale neber to, když je to zadáčo.
„Nabízím zdarma 2 VIP vstupenky na zítřejší koncert Def Leppard v O2 aréně!“, stálo ve statusu na FB jedné mé kolegyně z práce předminulý pátek.
Příspěvek lajknu a v hlavě mi to šrotuje, s kým bych tak mohla jít, nebo případně komu šoupnout děti na hlídání. Manžel je marod. Co takhle mamka? Je to „stará“ rockerka, ta by určitě ráda šla…
„Máš o ty lísky zájem, že lajkuješ?“, zabliká mi obratem zpráva.
„A víš, že jo!“, odpovídám bleskově. A je rozhodnuto – zítra pofrčíme do Prahy a s mamkou si užijeme rockovou jízdu.
Def Leppard sice není má nejoblíbenější kapela, sama si je pustím zřídka kdy, ale rozhodně je v rádiu nepřeladím. Ale rockovou hudbou jsem odkojená a na několika větších koncertech známých oblíbených kapel jsem byla – Black Sabbath, Deep Purple, Reef, The Smashing Pumpkins, Nazareth, Slade, Status Quo… je to ale už řádku let, v polední době tyhle masovky příliš nevyhledávám a dávám přednost komornějším koncertům. Tehdy jsem byla vždycky v kotli, co nejblíže podiu, v blízkém kontaktu s muzikanty i ostatními fanoušky. A i díky této symbióze si to člověk užívá o to víc. Neboť „Happines ist only real, when shared“… tentokrát mě čeká premiéra ve SKY BOXU, absolutně si pod tím nedokážu nic představit, ale tuším, že to bude pěkná mastňárna.
VIP parkoviště ale není tak špatná věc, žádné tlačenice, místo pěkně u vchodu, prostě pohoda. A to už se vezeme výtahem do 3. patra. SKY BOX je vlastně takový privátní salonek pro ca 12 lidí, který má svou vlastní hostesku, vlastní toaletu a hlavně svůj vlastní rautík. Ne, že bych byla poprvé na rautu, ale s rockovým koncertem mi to prostě nejde absolutně dohromady.
Vzhledem k tomu, že jsme dorazily asi hoďku před začátkem koncertu, tak máme dostatek času otestovat, co si pro nás dobrého připravili. Šampaňské teče proudem, ale vzhledem k tomu, že řídím, dávám si nealko pivo. Chci ochutnat všechno, takže jsem za chvíli koule na prasknutí, když ovšem přinesou ještě tatarák s topinkami, zjišťuji, že se do mě ještě přeci jen něco vejde;)
Pak se odvalím na ochoz, odkud pozorujeme koncert a trávím tu spoustu jídla. Zprvu jsem z toho hodně nervózní, že budu u koncertu sedět. Ale když si pak během něho můžu jít pro další tataráček a pivečko, říkám si, že to zas tak špatný není.
Je to šílené, jak člověk stárne a pohodlní. A nejšílenější na tom je, že je fakt plno lidí, kteří jsou ochotni za to platit velké peníze. Určitě jsem byla ráda za tu zkušenost, ale přeci jen jsem z koncertu měla daleko méně než ze zmíněného rautu. Pěkně mě bolelo břicho z mastných topinek. Takže až zase příště půjdu na nějaký rockový koncík, raději se budu tlačit v kotli a zažívat tu úžasnou euforii, která tam panuje.
