Prudérní společnost jednadvacátého století

V poslední době mi udělala vekou radost nominace herce mladoboleslavského divadla Petra Mikesky na cenu Thalie za roli Paula Verlaina v inscenaci Úplné zatmění, pojednávající o vztahu dvou prokletých básníků.  

Širší veřejnost si možná pamatuje stejnojmenný film s Leonardem di Capriem v hlavní roli. Tento film jsem zhlédla před hooodně lety, ale dodnes si pamatuji ten svůj nepopsatelný pocit, díky kterému jsem dodnes neměla odvahu ho vidět podruhé. Ne že by se mi nelíbil, ba naopak, jen ten zážitek byl tak moc silný.

O to víc jsem se těšila na představení, které boleslavský soubor nastudoval v minulé sezoně pod režijním vedením Pavla Kheka.  A ač je pan Mikeska výborný herec, tak dle mého názoru, má na jeho nynějším úspěchu pan Khek nemalou zásluhu. To, že jim spolupráce velmi ladí, pro mne dokázali už v minulosti např. v Miláčkovi (Guy de Maupassant) nebo v Dr. Jekyll a Mr. Hyde (Jeffrey Hatcher).

Po zhlédnutí hry mohu říci, má očekávání byla téměř naplněna. O tom, jak skvělý byl výkon Petra Mikesky, není nutno dlouho hovořit, o tom vlastně vypovídá i daná nominace a četné kritiky. Snad jen Matouši Rumlovi (nositel ceny Thalie 2012 pro herce do 33 let) coby Arthur Rimbaud jsem příliš nevěřila. Pana Rumla jsem měla tu čest vidět již v jiných hrách a při vší úctě k němu, mne tady prostě nepřesvědčil, ač do toho dal určitě všechno. Je to ale asi můj problém, protože já ho prostě vidím spíš jako výborného komediálního herce, o čemž přesvědčuje nejen v divadle např. v Molierově Scapinově šibalství ale i v televizním seriálu Comeback. A dalším mým problémem bylo, žej sem ho chtě nechtě srovnávala s úžasným Leonardem z filmového zpracování.

Ať tak či onak, proč vlastně píši tento text… nechci tady opěvovat výkon boleslavského souboru, ale spíš podat pro mne smutný obraz naší současné maloměšťácké společnosti. Zarazilo mne, jak prudérní jsou lidé ještě po téměř stopadesáti letech od doby, kdy prokletí básníci žili a tvořili. To, že byli odmítáni ve své době nejen pro způsob života, který vedli, ale hlavně pro dekadentní básně, které psali, to se učíme ve škole. Čteme jejich básně a považujeme je dnes už za klasiky. Stejně jako malíři, kteří byli bohužel většinou uznáváni a doceněni až po své smrti, stejně tak básně Baudelaire, Verlaine a hlavně Rimbauda milujeme pro hloubku jejich sdělení až nyní. O to víc mne překvapilo, jak jejich život vykreslený právě ve hře Úplné zatmění, působí i po stopadesáti letech na naši společnost. Ještě nikdy jsem neviděla, aby odcházelo tolik lidí během představení z divadla! Když jsem pak četla diskuse k danému představení, nestačila jsem se divit, jak lidi uráží na prknech divadla slovo "píča". Jak opovrhují Mikeskou, který ke konci přestavení hraje téměř nahý, zakrytý jen dlouhou šálou (PS: škoda, že nebylo nic vidět;)), jak si zakrývají oči, když vidí Verlaina a Rimbauda močit ze stolu na své puritánské souputníky. No ještě, že ta scéna, jak spolu souloží, nebyla tak patrná. Ale takhle přeci prokletí básníci žili!!! Zřejmě ti odcházivší diváci nedávali ve škole pozor, když se prokletí básníci probírali, jinak by přeci museli tušit, co je čeká. Kdyby totiž neměli tak pokleslý život, sotva by mohli psát tak povznášející básně. No není tohle ironie, že i po tolika letech, kdy čteme jejich básně, nejsme schopni a ochotni přijmout jejich život a osud?!

Pan Mikeska je nominovaný naprosto oprávněně a já mu moc držím palce, aby si cenu Thalie koncem března 2014, kdy se bude udílet, odnesl právě on.

A Vám ostatním doporučuji, udělat si výlet do Mladé Boleslavi do divadla a to nejen proto, abyste viděli Petra Mikesku skoro nahého, ale hlavně proto, že Úplné zatmění je výborné představní se skvělými hereckými výkony. 

Poznámka pod čarou - pokud jste to nezaregistrovali, tak Petr Mikeska cenu Thalie získal!!! Srdečně gratuluji!