Povídka-Služební cesta aneb nuda v Brně
Díky jinému prostředí utíkaly dny v brněnské pobočce a noci v hotelu rychleji než je člověk zvyklý. V Brně jsem byl vždy jen pracovně, nebo jsem jím pouze projížděl, ani tento týden jsem si ho příliš neužil. Večery sem si krátil díváním se na televizi, a čtením knihy. Poslední večer jsem najednou pocítil šílenou chuť, to změnit. Ležel jsem na pokoji v hotelu a zase jsem koukal na bednu. Byl konec června a velké teplo. Rozhodl jsem se, že prozkoumám alespoň trochu centrum Brna a hlavně se podívám na nejvýznamnější dominantu – hrad Špilberk. Na recepci hotelu jsem se zeptal na cestu. Byl jsem v dobré náladě a tak jsem i trošku vtipkoval s recepční. Byla to pěkná a sympatická blondýnka, odhaduji, že jí mohlo být něco kolem pětadvaceti. Cože jsem si jí celý týden nevšimnul? Copak přestávám být ve svých čtyřiceti letech mužem?!
Na Špilberk jsem se vydal pěšky. Od hotelu je to vzdušnou čarou asi kilometr, ale já jsem procházel uličkami v centru a nakonec mi cesta zabrala dobrou půlhodinu. Byl krásný podvečer, slunce už sice pomaličku ztrácelo svou sílu, ale přesto byl vzduch stále teplý. Lavičky v parku byly obsazené mileneckými dvojicemi, až jsem se musel trošku pousmát. Vypadalo to skutečně hodně vtipně, jedna lavička vedle druhé a na nich vždy dvě figurky seřazené v takové pravidelnosti, jako bych se díval na domino. Zároveň mne však přepadl velký stesk, že tu jsem sám.
Brána do hradu byla otevřená, stejně tak i jednotlivá nádvoří. Nebyli tu v tento čas žádní turisté a já se ocitl mezi těmi zdmi znovu sám, což mi ovšem nepřišlo tak smutné, jako to osamění před chvílí. Prošel jsem si to tam a cestou zpět jsem se snažil zamilovaným párům vyhnout. Jak je to dlouho, co jsme si s manželkou udělali takhle čas sami na sebe, že bychom se šli někam projít a sedli si v klidu na lavičku a nechali se unášet naší vzájemnou láskou?! Za 14 dní budeme mít páté výročí svatby, obvykle na to zapomínám, ale tentokrát jsem si s předstihem udělal poznámku do kalendáře a jsem rozhodnut, že ji nějak mile překvapím.
Procházka mne trochu unavila a hlavně jsem dostal velkou žízeň. „Sednu si cestou v nějaké zahradní hospůdce a dám si jedno pivo a pak si půjdu na hotel dočíst knihu, kterou jsem během týdne rozečetl“, říkám si. U jedné restaurace mne zaujalo, že mají značku piva, kterou mám rád, tak se posadím a u příjemné servírky si objednávám jedno pivo. Je to taková prsatá brunetka. Usmívá se na mě a řekl bych, že se mnou i trochu flirtuje. Nesedí tu příliš hostů, tak možná trochu zahání nudu a nebo se jí fakt líbím. Prohodíme pár slov a já si tak nějak uvědomuji, že toto jsem taky už dlouho nezažil, aby se mnou nějaká žena flirtovala. A musím říci, že je to docela příjemné.
Další pivo už si nedám, byla to dvanáctka a docela mi stoupla do hlavy. Zaplatím, hezky se na prsatici usměju a ještě prohodím něco vtipného. Chci jít na hotel, ale místo, abych šel tou nejkratší cestou, zavedou mne mé nohy do malých uliček. Po chvíli se z jedné z těch uliček line tlumená živá hudba. Zvědavost mne nutí jít blíž a tak vidím, že v jednom dvoře je koncert, ale vchod je asi z opačné strany. Tady, kde stojím já, je zamčená brána a je tam přehozená nějaká látka, aby kolemjdoucí čumilové nekoukali. Ale nedá mi to a snažím se látku odhrnout a zjistit, co se za tím vším skrývá. Ta hudba mne docela zaujala. Po chvíli se u brány objeví nějaký stařík a odemyká. „Copak se to tam děje? Mohu jít s Vámi?“ zeptám se ho. Beze slova mne vpustí dovnitř a za chvíli zmizí v jedněch dveřích, které vedou asi do jeho domu.
Ve dvoře je provizorní podium, kde stojí čtyři hudebníci a vyluzují příjemné tóny a anglicky zpívají. Dvůr je plný fanoušků, většinou mlaďasů, popíjejících pivo a vlnících se v rytmu hudby. Po chvíli zjišťuji, že jsem černým pasažérem. Oficiální vchod je přes jednu kavárnu, kde se platí vstupné. Ani nemám výčitky svědomí. Ne, že bych chtěl ušetřit stopadesátkorun, ale spíš mi to připadá vzrušující, jakým způsobem jsem se sem dostal. Cítím se velmi příjemně, jako bych se vrátil o 20 let zpět do svých studentských let. Na svůj věk vypadám daleko mladší a snad si ani nikdo nevšimne, že nejsem jedním z nich. „Co budeš pít, vole?“ zeptá se znenadání jeden už rozjetý mladík stojící vedle mne. Nejprve se trochu zarazím, ale pak se usměji, neboť mi udělá ten jeho dotaz vlastně dobře. Najednou jsem opravdu jedním z nich a tak odpovím „Pivo, vole!“ Dávám si pivo, prohrábnu vlasy, zvednu si límec u košile, vyhrnu rukávy a pohupuji se na hudbu s ostatními. V tomto splynutí se cítím opravdu fajn, tak, jak dlouho ne.
Po pár písničkách se kapela loučí a já si říkám, že bych asi už taky měl jít. Jenže prý bude ještě další kapela, dozvídám se od okolních lidí. Takhle příjemný večer nemůže přeci už skončit?! A o co jde!?. Knížka počká, Brno ne! Tři muzikanti začnou po chvíli hrát, tentokrát už ale uvnitř kavárny. Tak tahle kapela je snad ještě lepší než ta první! Z mého zaujetí muzikou mne vytrhne podivný pocit, jakoby mne snad někdo pozoroval. Podívám se kolem sebe a vidím u baru sedět krásnou holku, která si mne upřeně prohlíží. Když zjistí, že jsem si toho všiml, odvrátí oči. Tak mám příležitost si zase já prohlídnout ji. Je opravdu krásná a hlavně zajímavá, rozhodně to není taková ta prvoplánová jednoduchá krása. Řekl bych ji tak dvacet let. Má dredy, ale přesto působí velmi jemně. Stojí u ní dva kluci, kteří se spolu baví. Po chvíli vidím, jak se ji ten jeden snaží obejmout, ale ona se kupodivu odtáhne.
Ta holka mne zajímá! Ač je kapela strašně fajn, nedokážu se na ni již stoprocentně soustředit. Stále mi oči ujíždějí tím směrem, kde sedí má krásná neznámá. Zjišťuji, že i ona se na mne dívá více než by bylo normální vzhledem k tomu, že má vedle sebe pravděpodobně svého přítele. Cítím velké vzrušení. Občas se naše oči střetnou, tak upřený a hluboký pohled mé vzrušení ještě stupňuje. „Proboha, co to dělám!“ obviňuji se v duchu. „Vždyť nedělám nic špatného, flirtování nemůže nikomu ublížit!“, obhajuje se mé druhé já. Naše vzájemné pohledy jsou čím dál tím častější a intenzivnější. „Co má žena? Mé děti?“ Při této myšlence neudělám nic jiného, než nenápadně sundám snubní prstýnek a schovám si ho do kapsy u kalhot. Přitom jdu rázně k baru kousek od mé krásky a objednávám si další pivo.
Čím jsem blíž, tím víc jsem vzrušený. Srdce mi bije na poplach, jak kdybych právě doběhl stovku. Náhle se má kráska zvedne a významně se na mne podívá a odejde směrem na toalety, které jsou po schodech dolů. Beru to jako výzvu. Teď nebo nikdy! Když se mi ztratí z dohledu, vydám se za ní! Stojí u toalet a svůdně se usmívá. Přiblížím se k ní, chytnu ji za ruku, skloním se a políbím ji. Ona neprotestuje, naopak můj polibek opětuje a chvíli se vášnivě líbáme a já cítím novou krev v žílách, jako bych dostal transfúzi. Po chvíli se mi kráska vytrhne a beze slova běží po schodech nahoru zpět do baru. Já stojím jako omámený a nejsem schopen se ani pohnout. Tento okamžik mi připadá jako věčnost. Stojím a usmívám se. „Co se tady motáš?!“ slyším jakoby v mlze opilce, který by rád prošel na toaletu. To mne vytrhne z této agonie a uvědomím si, kdo jsem a kde jsem. Jdu též zpět nahoru, koncert je stále v plném proudu. Pohledem hledám svou krásku, ale marně! Už tam není. Ani ten její přítel už tam nestojí. Najednou zahlédnu přes okno ty krásné oči, které se na mne naposledy podívají. Kráska odchází!!! Už ji nikdy neuvidím! Neznám ani její jméno!
Nepřítomně přítomný zůstanu do konce koncertu. Dám si panáka na vzpamatování a začnu se zase usmívat. Nepřemýšlím o tom, co by se stalo, pokud by ta holka neodešla. Ona odešla! Nepřemýšlím o tom, že se to nemělo stát. Stalo se to! Přemýšlím o tom, jak překvapím svou ženu na naše páté výročí svatby a taky přemýšlím o tom, jak moc svoji ženu miluji.
Denisa Legnerová Jandová
Vánoční přání
Vánoce je čas rozjímání. Je to čas, kdy dovolíme našemu lepšímu já vylézt z ulity a nemyslíme jen na sebe, ale na lidi kolem nás. Nemusí jít jen o naše příbuzné a přátele.
Denisa Legnerová Jandová
Náš sociální stát
myslíte si, že když budete do systému spravedlivě odvádět pojištění a daně, že se vám stát stejnou měrou odvděčí, až to budete nejvíc potřebovat... jste na velkém omylu, stát se na vás z vysoka...
Denisa Legnerová Jandová
Na skok ve Varech
52. mezinárodní filmový festival v Karlových Varech se pomalu a jistě chýlí ke svému konci a mezi českými celebritami platí, že kdo nebyl ve Varech, jakoby nebyl! Nejsem celebrita, ale taky jsem si tam alespoň na otočku zajela...
Denisa Legnerová Jandová
Den D
...alespoň tak prožívala většina prvňáčků dnešní den! Právě oni totiž dostali dnes své první vysvědčení! I pro ostatní žáky a studenty je to zřejmě významná událost a možná ještě více pro jejich rodiče.
Denisa Legnerová Jandová
Tak už to má za sebou...
Co čeká ostrov svobody po smrti jejího vůdce je jen ve hvězdách. Jedno je však jisté, se smrtí Fidela Castra už nikdy nebude Kuba, co bývala a to v každém slova smyslu.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 79
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 906x