Báseň

Slon na mém nočním stolku se tak smutně dívá, jakoby chtěl slzy ronit, když dal jsi mi ho, možná, možná, začala se láska rodit.

Ten slon je němý svědek našich slov a myšlenek,

kolik měl asi milenek?

Přece žádnou!

Cožpak může papírový slon milovat?

Lidé z lásky už neumí se radovat

i sny přestali si malovat.

Žijí den za dnem,

na budoucnost nemyslí

i minulost se snaží zapomenout.

A tak žijí den za dnem.

A ten slon se stále smutně dívá,

jakoby chtěl lásku dát.

Může však papírový slon milovat?

Proč NE?!

Když už to lidé neumějí...