Křížením pracovního pohovoru a dortu ... boty?
Že nebude zřejmě vše tak jednoduché jsem pochopila den D-3, kdy překročením pravidelného bludného bodu v naší domácnosti si všichni uvědomili, že na několik věcí zřejmě včera bylo pozdě a zákonitě se vše musí odehrát v jediném možném termínu - ZÍTRA. Ale protože zítra byla sobota, neodehrálo se téměř nic. Rodinka odpočívala, slunila se a věnovala se, jak já říkám, "Vyšívání", to je můj termín pro něco tak naprosto nepotřebného, že jediným důvodem to dělat byla skutečnost, že dotyčný prostě chtěl.
V den D-1 vypukla krátká panika, zažehnaná přehnaně poklidným tvrzením mé maličkosti, že "to se zvládne, jako vždycky, hlavně klid!", jistým stupněm obluzení způsobeným naprosto neobvykle teplým počasím konce letošního září a tichou jiskřičkou naděje kdesi v koutku duše, poblikávající vědomím, že tohle mi Vševědoucí nemůže udělat, jsem Jeho Milovaná Dcera a ne fakan, co zaslouží a dostane. Nicméně zasloužil a - dostal.
Večer proběhl naprosto standardním chaosem typu "Jé, já mám úkol..", doprovázeným dětským úsměvem číslo 1 ("Jsem tvé milované dítě:)", viz katalog "Zkušený rodič v praxi", známe ho všichni) a mým vlastním mumlajícím svědomím "Po kom jsou, no po kom?" a trpělivostí nad míru. Těsně před posledním "Dobrou!" jsem zabalila dceři dort k oslavě narozenin ve třídě, zkontrolovala položky i podsložky, popřála si Aťpanebožedneskausnu a zalomila to ve zdraví do postele.
Fakt, že jsem usnula, byl super jen do tří do rána, pak nastupil druhý, vzbudila jsem se. Následovala série neúspěšných pokusů vrátit se do původního stavu, vystřídaná naprosto bdělým vědomým, že je zřejmě po všem a provázená tichým povzdechnutím s podtextem, že sakrovat v půl čtvrté ráno ve společné ložnici je možné pouze v některých případech, spojených s akutním ohrožením života. Ve všech ostatních se jedná o akutní ohrožení společné ložnice a společného vůbec.
Blikla jsem bludivku, což je sporé osvětlení určené speciálně pro pozdní činnosti tohoto typu a vklouzla na internet. Pomyšlení, že Bůh mi nadělil skvělé děti a skvělé deprese, díky kterým občas nemůžu spát, má úžasné terapeutické účinky. Za obojí jsem vděčná, nicméně díky obojímu občas vzteklá. Tím pádem definitivné bdělá. Ovšem zpráva v e-mailu mi málem přivodila probuzení Vyššího já: pozvánka na pohovor. Datum: Zítra.Ráno.Ihned. Lokalita: Naprosto.Nedosažitelná. Pracovní pozice: Mých.Snů. Nadechla jsem se a vydechla. Konečně. Jak? Tss, takových Jaků už bylo...
Ve finále jsem vlastnoručně naložila do auta krabici s dortem, rozsortovala členy rodiny i s bagáží do příslušných zařízení a usedla v místní cukrárně k divukrásnému šálku kávy, abych se povzbudila na následující půlhodinku. Bylo jí věru zapotřebí, právě prodělaná dopravní spička se nevyrovná pražské, nicméně bravurní parkování a couvání některých rodičů mi občas pocuchá sebevědomí a mě bylo kuráže zapotřebí. Krátké zapípání mobilu mě donutilo se sehnout k tašce, momentálně odpadlé kamsi k židli. Krve by se ve mně nedořezal. Já, pečující o blaho rodiny a transportovaného dortu především, jsem ve vší solidnosti, v kalhotovém kostýmu a s parádní frizůrou seděla v café - v botaskách.
Ví Bůh, že jsem malér na kupování bot. Já než vyberu boty, Američani postaví nový Boeing a Čína sníží emise čehokoli o cokoli. Vzala jsem to doslova hákem. První vietnamci, druhý regál, třetí model a pryč. Vrátný ve firmě, kam jsem jela na pohovor, v životě neviděl parking v takové rychlosti, nicméně mě přesvědčil, že parkovat na místě šéfa kvality není montálně možné. Létají papír z krabice a nohy v silonkách na asfaltu nejspíš přesvědčily firmu, že jako budoucí logistik pro oběh prázdných obalů pravděpodobně nebudu ta pravá...
A?
Mě zůstala téměř nesrozumitelná zkušenost: zříží-li narozeninovému dortu cestu pracovní pohovor, získáme úžasně pohodlné boty. A to je v mém případě asi tak pravděpodobné, jako políbit ruku prezidentovi nebo naklonovat Michaela Jacksona.
Kateřina Lavrjuk
Golfové brikule
Byl večer, slunce zapadlo za poslední kopec a my se vraceli z golfu. Plácání holí, jak to kdysi můj syn označil, se mi stalo osudným. Kdybych kdysi kdesi nekývla na pozvání "prostě to jet zkusit", všechno by bylo - nejspíš - trochu jinak. Jako obvykle za to mohli kolegové z práce. Když jezdíte denně sedmdesát kilometrů do práce a zpátky, nepobýváte na mnoha dalších místech, než v autobuse, v práci nebo doma... A že to, co se má stát, se stane, kdybyste z práce domů jezdili potrubní poštou, na to vemte jed.
Kateřina Lavrjuk
Dětem k vánocům...3
Tak... a tady je ta poslední. Prosím přečtěte si můj článek "Dětem k vánocům...", první díl. Pokusila jsem se vysvětlit, odkud pohádky jsou a pro koho. Mámy a tátové, hodně štěstí, úspěchů, radosti a sil - ať se vám daří :)))
Kateřina Lavrjuk
Dětem k vánocům...2
Posílám do světa druhou pohádku... Pro ty z vás, kteří netušíte, oč běží, mám jediné doporučení - hledejte můj první článek "Dětem k vánocům...". Hodně štěstí, bavte se a užívejte si společně dětství vašich ratolestí, ty roky utečou, jako voda horským potokem...
Kateřina Lavrjuk
Dětem k vánocům...
Blížící se vánoce dělají nejednomu vrásku na čele - co těm dětem... Je to už pěkných pár let, kdy jsem opravdu neřešila co nakoupím, protože nebylo téměř za co. Z té doby, kdy člověk spal pár hodin denně, si výrazně pamatuji každovečerní dilema, kdy se děti dožadovaly pohádky na dobrou noc, ovšem téměř všechny byly k nepoužití - totiž příliš dlouhé. A tak jsem začala pohádky vymýšlet, aby ta banda dala pokoj a já přitom neryla nosem v knížce, když jsem potřebovala včas spát:)
Kateřina Lavrjuk
Jak se zbláznit....do kocoura
Je spoustu věcí, které můžeme dělat, aniž bychom si vůbec uvědomili zázrak tvoření. Někdo vaří, jen tak, doma, aniž by tušil, že je vynikajícím kuchařem. Pak jednou, dvakrát uvaří kamarádům večeři, a časem přijde na to, že je jakoby ponořený do všech těch vůní a ani neví, jak mu uběhl čas. Někdo opravuje auta, nadává a sakruje, dokud tu mrchu závadu nevytáhne na světlo Boží a nesrovná ji tak, aby zase šlapala jako hodinky. Každý z nás, bez vyjímky, něco dělá právě takhle. Ponořený do věci, nevnímá čas, dokud se nepostaví s vítězným "MÁM TO!".
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Izraelští osadníci blokují humanitární pomoc pro Gazu. Mají tipy i od vojáků
Židovští osadníci na okupovaném Západním břehu Jordánu blokují nákladní vozy s humanitární pomocí,...
Muž v Německu střelil svou těhotnou ženu do hlavy. Pátrá po něm i vrtulník
Policie v Porúří na západě Německa pátrá po útočníkovi, který dnes dopoledne na dvou místech ve...
Publikace v predátorských časopisech ničí kariéru, varují vědce univerzity
Univerzity varují studenty před predátorskými časopisy. Ty zveřejňují články bez ohledu na jejich...
Autobus s dvanácti dětmi vjel na Berounsku na krajnici a převrátil se
U Tetína na Berounsku v sobotu odpoledne havaroval autobus s dvanácti dětmi. Při nehodě se...
Rozdáváme mléčnou výživu ZDARMA
Už jste slyšeli o nové pokračovací mléčné výživě BEBA SUPREMEpro 2 určené dětem od ukončeného 6. měsíce? Nyní můžete tuto nejdokonalejší recepturu...
- Počet článků 45
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1156x