Život je krásnej, nemyslíš?!

Rozhovorům se nebrání, ale kdo by měl dnes zájem o poetu? Dokud mu nebudou postelí procházet modelky, dokud autem nesestřelí semafor, nebo nebude pařit s nově zvolenými prezidenty, bude básník pro česká média nezajímavý. A protože Honza Volf uznává lásku, na koloběžce by semafor sestřelil spíš jeho a o politicích si myslí své, zůstane patrně i nadále znám jen těm zbloudilcům, které vítr (či co) zavane čas od času do knihkupectví do zpola skrytého oddělení poezie.

A vlastně je to dobře. Bulvár zraňuje, a to by si Honza nezasloužil. Při své křehkosti by se mohl stáhnout a jeho příznivcům by všechna ta jeho sluníčka (Sluníčko veď mě tmou i světlem/ ať projdu tím lidským peklem), ozvěny osobního života (Uděláme spolu/ krvavý jatka/ řekla mi jednou/ sadomasochistka Katka) či překvapující absurdity (Rybky vypily akvárko/ a pak se z toho pochcaly) dozajista chyběla.

Přitom je na něm pozoruhodný už jen fakt, že je jediným českým básníkem ( „Jakejpak já jsem básník? Já si jen tak píšu!“), kterého jeho tvorba uživí. Ano, čtete dobře, uživí!!! Obzvláště překvapující u člověka, který podle svých slov až do své čtyřicítky věděl o poezii jen tolik, že je to literární útvar, kde se slova rýmují. Anebo také ne.

Tak kde jsou vlastně počátky jeho básnického střeva? „Přišlo to zničehonic jednou v noci. Měl jsem básnický sen. Ve snu se mi v hlavě odvíjely básnický texty. Lekl jsem se toho a probudil se, jenže ono to nepřestalo. Hlavou mi proudily tisíce slov, tak jsem šel do kuchyně, vzal si tužku, papír a s myšlenkou, že mi asi hrabe, jsem to všechno zapisoval. A jak to přišlo, tak to odešlo. Šel jsem spát nad ránem a na stole za sebou nechal stohy popsaných papírů.“ (Na papír jsem vyblil/ jednu větu a ta myslím/ mohla by být k světu:/ Na nikoho nic neházej/ sám svůj život/ skutky provázej).

Na půl roku si tvůrčí invence dala oraz. Zato v citech si Honza udělal inventuru. Rozvedl se. „Nebylo to jednoduchý. Opouštěl jsem děti, domov, který jsem dlouhé roky budoval, a to bolelo. Ale na druhou stranu jsem taky opouštěl vztah, který už dlouhá léta nikam nevedl, a pro nás oba představoval spíš soužení. Neladili jsme si. Já snílek a idealista, má žena pragmatik a materialista. Já jsem chtěl žít život plný překvapení, má žena měla ráda všechno uspořádané a naplánované. Ona se snažila žít v mantinelech zaběhaných klišé, proti kterým já se vnitřně bouřil.“ Odstěhoval se do jednopokojáku v Praze na Letné a v té pošahané chlapské touze po vzpouře si dopřával všeho, co do té doby nemohl. Jako první to odnesla pořádkumilovnost. „Vždycky jsem obdivoval Josefa Sudka. Nejen pro jeho tvorbu, ale taky pro způsob života. Vždyť on si hlídal i plesnivýho buřta na stole, ale chraň, aby si uklidil. Tak jsem si z něj vzal příklad. Až teď v zimě mi nějak šiblo v bedně a já začal uklízet, ne, to není to pravé slovo - vykydávat všechen ten bordel, co jsem doma měl. Vždyť já deset let neuklízel! Tvrdil jsem, že miluju prach, abych ho nemusel uklízet. Ale nedělám si iluze, že se mi to doma časem zase nenastřádá.“ Jenže bouřit se a nemít reakci je k ničemu. Navíc Honzovi chyběla blízkost jeho dětí, a tak si ji vynahrazoval návštěvami v kavárně Velryba. Pozoroval lidi, občas se s nimi dal do řeči, a ... začal psát. Na účtenky, na ubrousky, na všechno. Kdyby to nezavánělo těmi proklatými klišé, napsal bych, že našel smysl života.

„Půl života jsem propadal beznaději. Fotil jsem, uklízel v metru, nějaký čas dělal v geodézii. Pak jsem začal dělat grafiky, prodávaly se, měl jsem dost peněz. K tomu dům, rodinu, ale pocit naplnění se nedostavoval. Snažil jsem se, aby mě svět nedostal kam nechci, ale než jsem se vzapamatoval, měl mě v drápech. Došlo to tak daleko, že jsem se sám sebe ptal proč se mám snažit, když stejně umřu!? (Když člověk/ na čas ztratí/ sebevědomí/ tak umlkne/ a oněmí). Pak se mi zabila máma. Skočila z vyšehradských Šancí. Bála se, že se o ní nikdo nebude starat, až bude stará. Zlomilo jí, že jsem měl svou rodinu a nebyl jsem tu jen pro ni. Vychovávala mě sama. Byla na mě závislá, a já na ní. Její smrt mě skolila. Ale pak jsem si řekl, že sebedestrukce je na hovno a že jí musím postavit do kouta. Život je bohatej a pestrej a krásnej, ale jenom když ho tak chceš vidět. A psaní mi dalo chuť žít. Když už jsem těch básniček měl doma stohy, udělal jsem z toho na xeroxu takovou brožurku a prodával ji lidem. Jen tak, pro radost. A když jsem viděl, že se jim to moje spisování líbí, bylo rozhodnuto.“

Na účtě se v tu dobu Honzovi nashromáždilo pár drobných a najednou stál před otázkou, jestli si pořídí větší byt, nebo si vydá knížku. V rámci svého čerstvě nabytého pohledu na svět se vykašlal na majetek a potěšil duši. Šel do knížky. Že je sebevražda vydat knížku za své? Bezpochyby! Ale štěstí zkrátka přeje připraveným. Nebo spíš vyvoleným, protože Honza byl připraven, že prodělá. Tak proč? (Když ti chyběj peníze/ tak jdi spát/ a nech si o penězích/ něco hezkýho zdát)  „Celej můj život je souhrn nepochopitelných rozhodnutí. Tohle ale mělo celkem logickej základ. Nerad dělám kompromisy. Ne že bych na začátku za několika nakladateli nešel, ale po všech těch schůzkách mi došlo, že po mě budou chtít změnit to či ono, a protože jsem dost ješitnej, něco takovýho bych nevydejchal.“

Jenže když si Honza přivezl knížky z tiskárny domů, vyvstala na povrch nerudovská otázka, nad kterou se předtím v euforii příliš nezamýšlel: Jak s ní do knihkupectví? Nezbylo nic jiného než jít za knihkupci a požádat je o pomoc. Veskrze jej odmítali. Až U knihomola v Mánesově ulici se jim „máchovského“ básníka zželelo a pár knih si zkusmo nechali. Když se Honza po týdnu přišel zeptat, jak se jeho kniha prodává, byla rozebraná. A tak se celoživotní deprese rozplynuly v jasu zářné budoucnosti a od té doby má Honza na svědomí bezmála desítku knih, sluníčkový kalendář a originální vizitkáře, to vše doplněno jeho nenapodobitelnými grafikami a perokresbami.

Ale jsme v české kotlině, tak nezapomínejme na negativní postoje obránců mravnosti a jazykové čistoty. Vždyť vedle koncetrátu optimismu se v jeho básních tu a tam vyskytne nějaký ten vulgarismus a gramatická chyba. Jde o jeden ze základních kamenů podmanivosti jeho básniček, nebo spíš říkanek, ale vysvětlete to těm, kteří mají za svůj životní program napruzenost. „Jo, dělám gramatický chyby. Gramatiku neumím, přiznávám, ale nestydím se za to. A když mi volají lidé, že tím kazím děti, říkám jim, aby si z toho nedělali hlavu, že to nemyslím zle, že to není zesměšňování mateřskýho jazyka, že já takhle jako prase prostě píšu. A jestli mají špatnou náladu, ať se podívají do sluníčka, že jim bude fajn.“

A tak mám podezření, že až jednou Honza vstoupí do čítanek, pomstí se mu učitelky všemi těmi svými možnými i nemožnými výklady ala co tím chtěl básník říci. Tak tedy vězte, budoucí žáčci týraní zbytečnými dotazy kantorů, že notorický piják života Honza Volf napravuje svými básněmi tu část svého života, kdy se jeho grafiky hemžily příšerami a že jimi chce, cituji - „nasrat všechny ty kyselý obličeje, který člověku nezřídka kazí náladu hned od rána.“

No řekněte sami, není tohle všechno jakási česká variace na americký sen? A propos, sní čeští básníci? „Já ne. Já zažívám tolik věcí, že můj všední život předčí všechny fantazie. Teď před rozhovorem jsem si koupil zmrzlinu s karamelem, šel jsem po ulici, svítilo sluníčko... prostě nádhera. Život je krásnej, nemyslíš?“ A protože jsem se toho rána dobře vyspal, přikývl jsem na souhlas. Honza sáhl po osmičce kameře a natočil si mě. Zapochyboval jsem v duchu o rozumnosti takového nápadu, i když jsem si záhy všiml, že za mnou sedí dvě velmi pohledné dívky a já tak asi nebyl tím nejdůležitějším objektem zájmu kamery. Ale spletl jsem se. Honza si smontoval koloběžku, řekl mi: „Víš, mně ani tak nejde o to, co točím, ale o to čekání, až to vyvolají, a já si to promítnu. To čekání je úžasný. Pořád se musím na něco těšit,“ a pak odjel vstříc jednomu ze svých sluníček, odstrkujíc se od země pravou nohou. (Jen tak si básničku zabroukám/ Jen tak po hezkém děvčeti se podívám/ Jen tak si poskočím/ Jen tak se za psem otočím/ Jen tak se usměju na člověka/ Jen tak se podívám do cizího smutnýho oka/ Jen tak dítěti úsměv oplatím/ Jen tak starce slovem pohladím/ Jen tak se do nebe zahledím/ Jen tak si srdce potěším)

Autor: David Laňka | neděle 9.8.2009 14:30 | karma článku: 11,66 | přečteno: 847x

Další články autora

David Laňka

Vyžeňme obchodníky s deštěm!!!

V divadelní hře Franze Werfela Jacobowski a plukovník se říká, že všechno v životě má pouze dvě možnosti. Buď anebo. Buď něco dopadne dobře, nebo špatně. Když to dopadne dobře, není co řešit, když špatně, zase máme dvě možnosti – buď to půjde napravit, nebo nepůjde. A když nepůjde... Nechce se tomu věřit, ale život je skutečně takhle jednoduchý.

13.11.2012 v 13:00 | Karma: 12,02 | Přečteno: 947x | Diskuse | Politika

David Laňka

Když rodiče nerozumějí svým dětem

Když má dcera nedávno do telefonu říkala: „Exnul mi na kampu harďák, a nutně potřebuji ten soubič, co sem ti nahrávala předevčírem, máš ho ještě na flešce? tak jsem ani v nejmenším netušil, o čem to vlastně mluví. Dcera mi to ale přeložila: „Odešel mi na počítači hard disk a nutně potřebuji ten soubor, který jsem ti předevčírem nahrávala, máš ho ještě na přenosné paměti?" Tedy ne, že bych z toho byl moudrý, ale byl jsem rád, že nejde o drogy, ale o počítač.

7.2.2011 v 10:35 | Karma: 20,16 | Přečteno: 2039x | Diskuse | Ostatní

David Laňka

Hon na čarodějnici Vondráčkovou

Neznám do detailu spor Heleny Vondráčkové s Martou Kubišovou, a troufám si tvrdit, že do jeho střev nevidí ani většina z těch osobností, které podepsaly petici proti Vondráčkové. Helena tvrdí tohle, Marta tamto... nikde nic není podepsáno, napsáno, zaznamenáno (přinejmenším nikde, kde by si to člověk mohl přečíst). Takže ve skutečnosti nejde o to, že by se elity české kultury a politiky zastávaly „chudinky“ Kubišové, ale že zaútočily na „ne takovou chudinku“ Vondráčkovou.

13.9.2010 v 10:00 | Karma: 43,64 | Přečteno: 19126x | Diskuse | Ostatní

David Laňka

Výsměch do tváře spravedlnosti

To už se opravdu společnost absolutně zbláznila? Skutečně jsme se dostali tak daleko, že ze zločinců budeme dělat hrdiny, celebrity a nad jejich prohřešky proti zákonům, morálce a dobrým mravům velkoryse mávat rukou, protože se vlastně nic tak hrozného nestalo?

1.7.2010 v 11:00 | Karma: 30,60 | Přečteno: 1857x | Diskuse | Ostatní

David Laňka

Jóóóóó, to bude jízda

Praha, Pohořelec, 8.05 Tramvajová zastávka se pomalu, ale jistě plní lidmi. Protože tramvaj nejela už deset minut, všichni jsou mírně vystresovaní. Zatím se ale nenašel nikdo, kdo by nálož nespokojenosti odpálil. Všichni mlčí.Vypadá to, že dneska sranda nebude.

11.2.2010 v 14:45 | Karma: 37,89 | Přečteno: 3478x | Diskuse | Ostatní

Nejčtenější

Chlípní rudoarmějci na lovu. Slavný fotograf nafotil tutlanou sexualitu v SSSR

11. června 2025

Seriál Jen rok po Stalinově smrti dorazil do Sovětského svazu Henri Cartier-Bresson. Slavný francouzský...

Koruny místo eur. Reebok nabízel oblečení za hubičku, Češi zběsile nakupovali

8. června 2025  17:40,  aktualizováno  18:49

Za neobvykle nízké ceny nabízel oblečení internetový obchod značky Reebok. V sekci „výprodej“ na...

V Indii se zřítil letoun s 242 lidmi mířící do Británie, dopadl na lékařskou ubytovnu

12. června 2025  10:55,  aktualizováno  16:42

Letadlo společnosti Air India s 242 lidmi na palubě mířící do Británie se krátce po startu zřítilo...

Plzeň truchlí, oblíbený učitel a psycholog Václav Holeček nepřežil drama u přehrady

10. června 2025  15:55

Ve věku třiasedmdesáti let náhle zemřel oblíbený plzeňský učitel, matematik, vědec a psycholog ...

Zlomový nález v septiku. Nová stopa v záhadném zmizení Ivany Koškové

12. června 2025  17:36

Premium Bylo jí 14 let, když v roce 1997 beze stopy zmizela. Ivana Košková z Příšovic na Liberecku se stala...

Z každého hospodského může být virtuos výčepu. Naučíme ho to, říká školitel ze Svijan

16. června 2025

Advertorial Péče o pivo je věda, zvlášť když jde o řemeslné. Záleží na každém detailu – od sanitace po techniku...

Práce na poli už dávno cenu zeleniny neurčuje, říká šéfka zelinářů Nebeská

16. června 2025

Premium Ceny zeleniny neurčují zemědělci, ale evropský trh, který jim často svazuje ruce. Náklady na...

Každý desátý učitel se bojí svých žáků. Potíže jim působí i rodiče

16. června 2025

Premium Vyhrožování, fyzické napadání, ale i útoky zbraní přímo ve škole. Čeští učitelé se bojí svých žáků...

Polsko už recykluje baterie ve velkém, Česko nestíhá ani legislativu

16. června 2025

Množství průmyslových lithiových baterií uváděných na trh s boomem fotovoltaiky, elektromobility a...

Jedna kapsle pro zdravá játra? Otestovaly jsme Hepactum FORTE
Jedna kapsle pro zdravá játra? Otestovaly jsme Hepactum FORTE

Játra jsou významným orgánem pro detoxikaci, trávení i tvorbu energie. Přesto na ně často zapomínáme. Tedy až do chvíle, kdy se tělo připomene...

  • Počet článků 24
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2513x
Věk: Střední
Vzdělání: Běh na dlouhou trať
Charakteristika: Hlavní je nebrat se příliš vážně, a nežít v iluzi, že jedině můj názor je ten správný (ačkoliv samozřejmě je :)) )

Seznam rubrik

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.