Zeman, Putna teď i Halík

Zdá se, že nakonec skončilo vše smírem. Naše společnost potřebuje řešit úplně jiné problémy, než  spory sensitivních mudrců. Přesto tato kauza na pár dnů zaujala čelné místo na mediálním výsluní, protože rovnoběžně s ní, se řešilo i něco docela jiného. Snad už pomalu umlká, ale posloužila jako katalyzátor.

Vyhraněné postoje podnítily k čilé angažovanosti i leckoho jiného. Zatímco opat  Pojezdný - zastánce zcela vyhraněných kulturních tradic, podpořil M. Zemana, páter Halík vyjádřil své pobouření nad ohrožením akademických svobod. Páter Halík se vůbec projevil v této chvíli jako zaujatý představitel akademické obce. V jeho postoji jako by se zračila představa o vyšším kognitivním vybavení akademických funkcionářů, kteří i cestou exhibicionistických excesů vyjadřují svoje vyšší poslání. Málo kdo dnes pochybuje o tom, že skupina jinak sexuálně orientovaných občanů nemá mít práva jako jiní občané, ale projevy  hraníčící s tajtrlíkováním sńad přece jenom nepatří do armamentária adeptů profesury.

Ale ani postoj p. Pojezdného neprolamuje kruh církve směrem k větší důvěře. Vypadá to totiž tak, jako by skutečně církev byla projevy tohoto romantika nějak dotčena a jeho jmenování profesorem bylo kdo ví jak důležitou a zásadní věcí. Tento svět si hledá své profesory, tak ať si je nalézá mezi Putnami, ať jim tleská a sklání se před nimi, je to přece jenom svět "Slzavého údolí" ve kterém se prostě dějí takové věci. Nepřidávají na úsměvu, s tím je třeba  počítat,