"Pride" homosexuálů.

Je kolem toho dnes hodně řečí, dovolím si tedy přispět svým názorem. Pan Hájek do toho pořádně hráb a ohlasy byly rovněž zajímavé. Zapojily se naše politické elity a také diskuse svědčí o tom, že je v této věci naše společnost hodně polarizována. Musím se přiznat - zatímco dělící čára mezi pro a nebo proti jde napříč společností, já tuto dělící čáru pociťuji v sobě. na jedné straně mám pochopení pro homosexuální i lesbické vztahy, na druhé straně se mi jeví heterosexuální vztah přirozenější hned vysvětlím, co tím myslím.

V první řadě cítím potřebu se vypořádat s pojmem deviace, který se stal jádrem kritiky Hájkových oponentů. Ze sociologie výme, že deviací se značí odchylka od normálu. V sociologii nemá pejorativní charakter - za deviaci se považuje například nemoc. Ze sociologického hlediska je nemoc druh společenské deviace. Z tohoto hlediska je vůbec nemoc velice vágně definována, jako druh společenské deviace, která znemožňuje člověku plnit svou sociální roli a která nemůže být odstraněna pouhým chtěním. Pokud tedy Hájek použil termín deviace v sociologickém smyslu, nemusel tím mít na mysli něco dehonestujícího. Jiná věc však je, jak se slovo deviace chápe veřejností. Většině lidí hned naskočí - deviant, zvrhlík, sexuální aberant. atd. Pokud Hájek počítá s tím, že jeho názory nebudou číst jen sociologové, měl by volit vhodnější slova.

Ještě jiná věc však je podstata problému. P. Hájka pravděpodobně trápí, že příslušníci homosexuální minority jsou na svou úchylku hrdí. Možná se mu v paměti vynořují slova Písma: Chlubí se tím, za co by se měli stydět.

Nás tedy zajímá, zda být homosexuálem je důvod k hrdosti.

Řekněme, že ano.

Za prvé - Podle Freuda je sexualita primárně nediferncovaná - existuje sexuální pud, který touží být ukojen, prostředek k  ukojední pudu je až sekundární. Je tedy homosexualita stejně sekundární, jako heterosexualita.

Za druhé: Společnost dosud zůstvá v předsudcích proti homosexuálům. Přiznat se ke své minoritní orientaci je tedy  výrazem odvahy jak vůči rodině, tak společnosti a pomáhá cestě ke skutečné rovnoprávnosti

Za třetí: Nejlepší způsob, jak se vypořádat s něčím, co druzí považují za hendikep, je odhodit falešný stud a zaujmout pozici na druhé straně spektra - hrdost. Je to podobné, jako v době národního obrození -  prohlásit se Čechem. (příklad)

Za čtvrté: Od současné vlády se očekává úcta k menšinám. nejlepším způsobem, jak zjistit, jak na tom vláda je, je uspořádat podobnou akci. Být tedy smířený s tím, že jsem homosexuálem - být pouze tolerovaný - je málo, míň než nic. Být hrdý je výzva.

Za páté:V přírodě samotné neexistují jen heterosexuální vztahy. I mezi zvířaty můžeme vidět homosexuální chování.

Ale proti je - z homosexuálního svazku se nemohou rodit děti. Jestliže je sexualita zaměřena směrem k reprodukci, pak tam, kde se toto přirozené poslání nemůže realizovat již z povahy samotného aktu,  se jedná od odchylku od většinové normy (ze sociologického hlediska o deviaci)

K prvému lze říci: Způsob ukojení sexuálního pudu není morálně indiferentní. Stále existují způsoby, které jsou pokládány za nepřijatelné (pedofilie, znásilnění). Co je a co není v oblasti sexuálního ukájení správné, není dáno jen stavem společnosti, ale také způsobem realizace sexuálního aktu...

Ke druhému: Předsudky společnosti nejsou něco, proti čemu je třeba za každou cenu bojovat. Dnešní svět se mění velice rychle - předsudky nás zakotvují v realitě, jedině díky mnohým z nich neztrácíme orientaci a jsme schopni přijmout nastávající změny. Největší předsudek je boj proti předsudkům.

 Ke třetímu: Tento postoj je sice terapeuticky účinný, ale nijak nevypovídá o tom, jaké povahy je to, s čím se chceme vyrovnat.

Ke čtvrtému: Být hrdý na to, co mám od přírody dáno, není vždycky nejlepší způsob, jak se vyrovnat sám se sebou. Od mnohých žen slýcháme oprávněnou výtku adresovanou mužům: když nemá muž na co být hrdý, je hrdý na to, že je muž. Snad by se i u homosexuálů našlo něco jiného nač být hrdý, než na svou orientaci.

K pátému. Příroda je eticky indiferentní. Kromě toho - pokud se něco děje, neznamená to, že se dít má - naturalistický omyl.

Mám mezi homosexuály výborné kamarády, a vidím, že stále s něčím bojují a snaží se s něčím vyrovnat. Pochybuji, že se jim to podaří pocitem hrdosti nad svou orientací.